Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky


Bohumil Hrabal

* 28. března 1914, Brno
† 3. února 1997, Praha


  • český prozaik, 
  • studoval gymnázium, studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (získal titul JUDr.)
  • autobiografické texty
  • adoptivní otec: Hrabal, jeho otec Bohumil Bleha se k němu nehlásil
  • zaměstnán jako skladník, výpravčí, dělník, balič papíru, pojišťovací agent, spisovatel - nikdy nebyl právníkem
  • přispíval do časopisů Květen, Červený květ
  • vydával literaturu oficiální, neoficiální, samizdatovou
  • Hrabal nebyl členem komunistické strany, měl problémy v 70. a 80. letech, kdy nemohly být vydány všechny knihy, které napsal, a proto některé vyšly až v exilu 
  • byl ženatý, bezdětný a když mu zemřela žena, připadal si velmi opuštěný, peníze utrácel za žrádlo pro kočky
  • hodně času trávil po hospodách (U Zlatého tygra), jeho nejoblíbenějším nápojem bylo pivo
  • byl výtvarně nadaný, dobrý znalec výtvarného umění a vážné hudby
  • 3. února 1997 v odpoledních hodinách Bohumil Hrabal tragicky zahynul po pádu z 5. patra budovy ortopedické kliniky nemocnice Bulovka



Dílo



  • Skřivánek na niti
  • Perlička na dně
  • Pábitelé
  • Taneční hodiny pro starší a pokročilé
  • Ostře sledované vlaky
  • Obsluhoval jsem anglického krále


Zasazení autora a díla do literárního kontextu (českého i světového)

  • autor se řadí do skupiny autorů literatury v období normalizace, oficiální próza
  • započato pražským jarem, vrcholí demokratizační tendence - poté nastává období tzv. normalizace
  • 70. léta 20. století


Společensko-historický kontext


  • normalizace = znovuupevnění totalitní moci, návrat k normálu
  • důsledky normalizace - cenzura, vysoká emigrace, stíhání vrcholných demokratů, čistky, vyřazování knih
  • zakázána některá periodika

Literatura se dělila na 3 proudy:

  1. oficiální = je podřízen programům sjezdů stranických a spisovatelských - Hrabal, Páral, Fuks
  2. neoficiální = samizdatová - vycházela tajně, rozmnožovala se strojopisně, nemohla být vydávána - Petlice (Ludvík Vaculík), Edice Expedice (manželé Havlovi), Česká expedice
  3. exilová = vydává se v cizině, u nás zakázána, 68 Publishers v Kanadě, Kundera, Škvorecký, Lustig
Více o normalizaci v mé prezentaci ZDE.

Charakteristika
  • většina textů bezsyžetová (nemají souvislý děj)
  • využívá metody pábení (od pábení) = způsob vyprávění plný fantazie
  • chce oddělit realitu od fikce
  • postavy svérázné, hovorový, básnický jazyk
  • sled několika událostí, které spolu nesouvisí,dlouhá souvětí


Ostře sledované vlaky (1965)


  • novela s tématem okupace, zfilmováno Jiřím Menzelem (film Ostře sledované vlaky (1966) oceněn Oscarem v roce 1967)
  • dílo psáno v ich-formě, retrospektivě (hrdina se ve svých myšlenkách vrací do minulosti a osvětluje tak příčiny současné situace)
  • autor vše podrobně popisuje
  • časté opakování spojovacích výrazů → tím dosahuje efektu, že příběh vypráví 22letý Miloš Hrma 
  • užívá nevšední přirovnání a vyjádření
  • autor občas používá nespisovné výrazy (prdeláč, ceckounek, fofrovat...), nespisovné tvary slov (mužskej)
  • většinou je ale užit jazyk spisovný
  • nezvyklá větná skladba a její myšlenky (tzn. myšlenky hlavního hrdiny) jsou koncipovány tak, aby zahrnuly problémy průměrného občana té dané doby a situace
  • místo a doba děje: rok 1945, malá železniční stanice v protektorátu Čechy a Morava


Literární druh a žánr


literární druh: epika

literární žánr: novela

téma: kritika fašismu a druhé světové války, která přinesla mnoho škod na lidských životech


Děj

Děj se odehrává v malé železniční stanici v roce 1945. V této době je vypjatá atmosféra druhé světové války, stanicí denně projíždí několik tzv. ostře sledovaných vojenských německých transportů. Hlavní postavou je mladý Miloš Hrma. Ten se po své tříměsíční neschopnosti vrací do práce. Léčil se z úrazu, který si způsobil, když se pokusil o sebevraždu kvůli své přítelkyni.
Miloš Hrma nastupuje do práce na malou železniční stanici Kostomlaty. Když ale nastoupí do svého zaměstnání, řeší se tam právě menší incident. Výpravčí Hubička se při noční službě miloval s telegrafistkou Zdeničkou Svatou a potiskl  jí zadeček úředními razítky, čehož si pak všimla dívčina matka. Tuto událost přijíždí řešit dopravní šéf Slušný, který měl mimochodem povýšit přednostu na dopravního inspektora, ale když ho uviděl, přednosta byl neupravený a celý ušpiněný od svých milovaných holubů. Omezování osobní svobody to nakonec být nemohlo, protože Zdenička se přiznala, že to taky chtěla, a tak se rozhodnou, že s Hubičkou zavedou alespoň disciplinární řízení za hanobení němčiny, státního jazyka, protože na razítku byly německé nápisy. Hrma ale vidí v Hubičkovi svůj vzor, který o všem ví a který je statečný.
Stanicí jezdily často ostře sledované vlaky, na frontu i z fronty, vozily těžké zbraně, vojáky či utrápená zvířata, kterých bylo Hrmovi strašně líto. Hrma sice Němce jako většina Čechů nenáviděl, ale když viděl pohledy zraněných a utrápených vojáků, uvědomil si, že to jsou také lidé.

Výpravčí Hubička se dozví, že stanicí za několik dní projede další ostře sledovaný transport naložený výbušninami. Napadne ho, že by se tento vlak dal jednoduše vyhodit do povětří, jako to dělali v té době partyzáni. Celý plán řekne Milošovi, který s ním souhlasí.
Druhý den za Milošem na stanici přišla Máša, kvůli které si tehdy podřezal žíly. Byl totiž nešťastný z toho, že selhal při jejich prvním milování. Nyní mu Máša přišla povědět, že se o to budou moci pokusit pozítří znovu. Hrma souhlasil, i když se toho obával. Chtěl si dokázat své mužství, a tak šel za paní přednostovou, aby ho trochu zasvětila do sexuálního života. Ta ho ale pro svůj vysoký věk odmítla. Další příležitost se mu naskytla s Viktorií Freie, s ilegální pracovnicí, která přinesla Hubičkovi revolver a časovanou výbušninu, která má vlak zneškodnit. Ta si šla odpočinout do kanceláře, kde se pomilovala s Milošem Hrmou. Miloš s ní zažije svoje první milování.
Z tohoto zážitku byl tak strašně moc šťastný, že si byl jist úspěchem při plánované noční protiněmecké akci. Jen byl trochu překvapen, že jindy tak pohodový a silný Hubička je nyní rozrušený, neposedí a vypadá dost bledě. Ale chystaný plán stejně uskuteční. Hubička zařídí zpomalení vlaku chvilkovou červenou na semaforu. Semafor je také místo, kam vylezl Miloš, aby odtud hodil nálož na vlak plný zbraní. To se Hrmovi sice povede, ale z okolní budky ho uvidí německý voják a oba vypálí ze zbraně ve stejnou chvíli. Německý voják je zasažen do břicha, Miloš do ramene. Tato rána způsobí, že Miloš spadne ze semaforu a to kousek od vojáka. Bylo mu jasné, že oba zemřou. Nechtěl se dívat na utrpení svého protivníka, který stále volal „Mutti“, a tak do něj Miloš ještě dvakrát střelil. Přemýšlel, že kdyby toho vojáka potkal při jiné příležitosti, byli by možná i přáteli. V posledních okamžicích si Miloš promítal všední dny svého života, uvědomil si, že hrůzy války jsou tragické a umírají nevinní lidé.  Hrma zemřel ruku v ruce s Němcem. Poslední co řekl, byla slova vlakvedoucího, který v tento den přivezl zbědované Němce od Drážďan: „Měli jste sedět doma, na prdeli…“
Postavy
Miloš Hrma 
  • výpravčí, mladý, nezkušený, citlivý, lítostivý
  • cítí se nejistý, nevěří si 

Ladislav Hubička 
  • výpravčí
  • donchuán
  • svůdník

Přednosta
  • snaha o povýšení
  • miluje holuby, plešatý, měl výborně zřízenou kancelář 

Zdenička Svatá 
  • telegrafistka 

Viktoria Freie 
  • krásná Rakušanka, která přinesla Hubičkovi výbušninu, která měla vyhodit do povětří „ostře sledovaný vlak“
  • Miloš s ní prožil svoje poprvé na kanapi v kanceláři pana přednosty

Máša 
  • dívka Miloše, kvůli ní chtěl Miloš spáchat sebevraždu, protože selhal při jejich pokusu o první milování

Ukázka

Rozpřáhl jsem ruce a lehl si na záda,koutkem úst mi tekla krev a hruď jsem měl plnou ohně.A najednou jsem uviděl to,co asi pořád viděl pan výpravčí Hubička,že jsem ztracený,že mohu jedině čekat,až ten vlak vyletí do povětří,že kdyby nic jiného,tedey jen tomhle mi v téhle situaci musí stačit,protože nic mne nemůže čekat než smrt,buďto umřu na ten průstřel,nebo mne najdou a Němci mne pověsí nebo zastřelí,tak jak t mají zvykem,a tak mi přišlo a došlo,že jsem byl určen pro jinačí smrt,než o kterou jsem se pokusil tam v Bystřici u Benešova,akorát mne mrzelo,že jsem postřelil do břicha toho Němce,který se pořád držel v tříslech pořád těma botama kráčel a já jsem věděl,že mu taky už nikdo nepomůže,protože prostřelené břicho je smrtelné,jenže ta smrt,ke které kráčel ten Němec byla daleko,jako by k ní nemohl takhle nikdy dojít,protože šel na místě a do taktu si opakoval: "Mutti! Mutti!"…



Populární příspěvky z tohoto blogu

O NÁS

Tituly: Jak koho oslovovat?

KOREKTURA