George Bernard Shaw - Pygmalion


George Bernard Shaw

*26. 7. 1856
† 2. 1. 1950

  • anglický dramatik irského původu
  • narozen v protestantské rodině
  • jeho otec byl těžký alkoholik a neúspěšný obchodník s obilím. Pozitivní vliv na něj měla jeho matka, která byla zpěvačkou. Po jejím rozchodu s otcem za ní přijel Shaw do Londýna.
  • vzdělání získával G. B. Shaw samostudiem v knihovně Britského muzea a kromě toho navštěvoval filozofické a politické přednášky
  • jeho literární vývoj ovlivnily výrazné osobnosti např. filozof H. Bergson, hudební skladatel R. Wagner, norský dramatik H. Ibsen a četba Marxova Kapitálu
  • jako přesvědčený socialista navštívil Rusko, ale přednášel i v Jižní Africe a v USA
  • v roce 1925 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu

Dílo

  • Domy pana Sartoria
  • Živnost paní Warrenové
  • Caesar a Kleopatra
  • Svatá Jana
  • Pygmalion (1912)

Zasazení autora a díla do literárního kontextu (českého i světového)

  • Je považován za zakladatele moderního anglického dramatu
  • Řadí se do realistického proudu 1. pol 20. století
  • Realismus se vymezuje vůči moderně (moderní proud)
  • G. B. Shaw se stal tvůrcem sociálně diskusní komedie, uvedl na scénu dramatickou debatu hledící na ústřední myšlenku hry z různých pohledů
  • Pro jeho drama je typické: ironie, humor, sarkasmus

Společensko-historický kontext

  • modernisté: próza není založena na ději
  • prolínání mnoha časových rovin
  • experimenty s jazykem

představitelé: V. Woolfová, Marcel Proust, James Joyce, Franz Kafka
realisté: základem je dějová linie, odehrává se v logické časové posloupnosti
současníci: Herman Hesse, bratři Mannové, E. M. Remarque, G. Orwell 

Charakteristika

  • komedie je autorem, napůl ironicky, označena jako romantická hra
  • drama se odehrává v měšťanském prostředí Londýna počátkem 20. století

Chronologické řazení děje

Inspirací ke své nejslavnější komedii nalezl Shaw v Ovidiových Proměnách: hra svým názvem i základním situačním východiskem odkazuje k příběhu o Pygmalionovi, který vytvořil sochu krásné dívky, do níž se zamiloval; Afrodita ji oživila, dala jí řeč a lásku, načež dívka umělcovu lásku opětovala

Shaw tento příběh přenesl do Anglie své současnosti a už z tohoto napětí mezi antickou reminiscencí a moderním světem vytěžil řadu skrytých i méně skrytých vtipů a narážek; především došlo k proměně ústředního tématu; není jím jako u Ovidia mýtus o všemocné síle lásky, nýbrž aktuální problematika ženské emancipace a v širším kontextu otázka důstojnosti vůbec

K popularitě Pygmalionu nepochybně přispěla jeho muzikálová verze My Fair Lady (1956) v režii F. Loewa

Určitý vliv také nacházíme ve Vančurově hře Josefina

Hlavní myšlenka

  • téma ženské emancipace
  • útok proti společenským předsudkům, konvencím a slabostem
  • kontrast: kultivované, ale strnule nepřirozené měšťanské vzdělané prostředí x přirozený půvab, citovost a citlivost obyčejné dívky, morálně převyšující panský svět


Děj


1. DĚJSTVÍ:

O půlnoci za velkého deště se pod pilířem kostela sv. Pavla tísnilo několik návštěvníků divadla, kteří čekali na kočár. Kromě rodiny Eynsford Hillových – paní, dcery a syna Freddyho, se tu schovává ještě elegantní pán, kterému zrovna mladá květinářka nabízí kytičku. Tuto situaci pozorně sleduje ještě jeden pán se zápisníkem. Mezi ním a květinářkou začne malá šarvátka, protože si ona myslí, že je policista. K překvapení přihlížejících se z něj vyklube profesor Higgins zabývající se fonetikou, jehož zrovna zaujal přízvuk mladé Lízy Doolitlové, která pochází z Lisson Grove. A když se z elegantního muže vyklube pan Pickering, autor knihy o indickém nářečí, odejdou oba muži společně na čaj a Lízu opustí. Ta si ale velmi dobře pamatuje Higginsova slova, že by i z takové obyčejné malé květinářky dokázal do 6 měsíců udělat dámu na úrovni a za utržené peníze si bere taxi na Wimpole Street.


2. DĚJSTVÍ:

Do Higginsova domu na Wimpole Street přijíždí Líza a nabízí mu šilink za učení jazyka. Profesor tuto celkem směšnou nabídku přijímá spíše jako zajímavý experiment a vsadí se s Pickeringem, že on ji naučí mluvit, zatímco Pickering přispěje finančně. Pak Higgins nakáže své služebné paní Pearcové, aby Lízu umyla a spálila její staré šaty. Učení může začít i přes výhrady paní Pearcové a příchod pana Doolitla, popeláře s nesmírnou výřečností, který dokáže z Higginse dostat 5 liber, aniž by jej urazil.

3. DĚJSTVÍ:

Po několika měsících intenzivního učení výslovnosti a gramatiky přichází pro Lízu první zkouška v podobě návštěvy matky prof. Higginse. V tento den do jejího salonu má ještě přijít paní Eynsford Hillová s dcerou Klárou a synem Freddym. Do tohoto konzervativního prostředí přichází Líza, která bohužel zatím umí mluvit pouze o počasí a zná pár zdvořilostních frází, ale při rozvinutí konverzace spadá s tématy zpět tam, kde byla. Svou dokonalou výslovností obohacuje o slova lidová až argotická, což mimoděk oživí velmi nudnou konverzaci a navíc se ještě do Lízy zamiluje Freddy. Paní Higginsová si ji pro její upřímnost oblíbí.

4. DĚJSTVÍ:

Společnost tří (Líza, Higgins, Pickering) se vrací z dlouhého programu obsahujícího operu a zahradní slavnost. Pánové se mezi sebou dohadují o svém úspěchu, navzájem se chválí a přitom ani nevidí, že je Líza smutná. Poslouchá jejich vychloubání, zatímco v ní roste zlost, která vyvrcholí návratem Higginse pro papuče. Dívka mu je totiž hodí na hlavu, a tím začíná jejich hádka. Líza chce od něj uznání svých zásluh na společném úspěchu, on v tom vidí pouze vlastní usilovnou práci a vlastní námahu, ona hořekuje nad svou budoucností, kterou si Higgins nikdy nedokázal představit, ani se jí nezabýval. Nedokáže pochopit, že jej má ráda (možná jej i miluje), ale nedokáže s ním ani Pickeringem zůstat, protože se jí nelíbí postavení panenky na hraní. Její situace se navíc odráží v případu jejího otce, který se díky Higginsovi stal z popeláře boháčem. Přesto je nešťastný. Jako chudý se narodil a žil, avšak s bohatstvím přišly nové problémy, na něž nebyl připravený. Ze světa se náhle vyhrnuli příbuzní, o nichž ani nevěděl, každý z něj vysává peníze. Rád by se vrátil, ale proč utíkat zpět do bláta? Tak i Líza znalá možností správné mluvy se již nemůže znovu stát obyčejnou malou prodavačkou květin, protože již do tohoto prostředí nepatří.

5. DĚJSTVÍ:

Druhého dne přiběhnou do domu paní Higginsové profesor s Pickeringem, kteří hledají Lízu. Večer se sbalila a odešla neznámo kam. Paní je nechá chvíli v nejistotě, vyčte jim jejich hloupé počínání a jejich chování k Líze a pak ji zavolá dolů. Večer totiž odešla k ní. Líza Doolitlová jim vysvětlí, že se z ní stala dáma pouze díky Pickeringovi, jenž se k ní vždy choval s úctou jako k dámě, i když byla pouhou prodavačkou na ulici. Oproti němu Higgins ji vždy bral jako součást svého nábytku, který mu nosí papuče a připomíná mu schůzky. Nikdy Lízu nebral jako lidskou bytost a povětšinou byl hrubý jako lidé z ulice.

Profesor si nedokáže připustit, že by k někomu mohl něco cítit, a proto ani Lízu nepřesvědčí, aby zůstala. Na scénu přichází pan Doolitle ve svatebním, neboť se zrovna bude ženit a shání někoho na svatbu. Zatímco se všichni připravují na svatbu, Higgins se snaží Lízu přemluvit. Je přesvědčen, že se bez něj nemůže obejít, oproti tomu by ji však nejradši přisoudil nějakému diplomatovi, aby bylo vidět, jak je dobrý učitel. Za ty měsíce se tak ponořil do svých snů a představ, že zapomněl vnímat realitu. Proto se nesmíme divit, že si dívka volí snazší život s chudým Freddym v malém květinářství za peníze jejího otce než podřadné postavení služky v Higginsově domě. Poslední scéna se dá vykládat mnoha způsoby, protože Higginsova neochvějná jistota v Elizin návrat je buď výrazem znalosti její osoby, nebo pomatením mysli.

Postavy

_________________

Henry Higgins
  • Samolibý profesor fonetiky věří, že je to on, kdo z obyčejné květinářky stvořil okouzlující dámu. Její proměna však není zapříčiněna jen profesorovým působením. Mnohem více je výsledkem Lízina vlastního zrání, rozvinutí jejího talentu a jejích schopností.
  • Starý mládenec má zájem o vše, co může být předmětem vědeckého studia, ale o citový život lidí se nestará.
Líza
  • Živí se jako pouliční květinářka.
  • Citlivá, opětuje city zamilovaného Fredyho, ale on sám pro ni není zdaleka ideálním partnerem, zůstává společenským outsiderem, kterého dívka svou citlivostí a přirozenou inteligencí několikanásobně převyšuje.
  • Je bystrá a půvabná.
Doolittle
  • Lízin otec a popelář.
  • Prochází zajímavým vývojem.
  • Přijímá od Higginse peníze za to, aby propagoval mravní konvence, kterými přitom sám předtím pohrdal.


Pickering
  • Plukovník a Higginsův přítel
  • Bezstarostný gentleman
Paní Pearcová
  • Hospodyně

Ukázka

LÍZA: Dobrý den, profesore. Jak se máte?

HIGGINS (nemůže nabrat dech): Já se - (Nemůže dál)

LÍZA: Ale ovšem, že se máte dobře. Vy přece nevíte, co je to nemoc. To jsem ráda, že vás zase vidím, plukovníku Pickeringu. (Plukovník spěšně vstane; podají si ruce) Dnes ráno je opravdu chladno, viďte? (Usedne po jeho levici. Pickering se posadí.)

HIGGINS: S tímhle si na mne nepřijdete. Já jsem vás to naučil, a na mne to neplatí. Seberte se, běžte domů a po druhé neblázněte. (Eliza vytáhne z košíku ruční práci a začne šít, aniž si v nejmenším povšimne jeho výbuchu.)

PANÍ HIGGINSOVÁ: To se ti, Henry, opravdu povedlo. Takovému pozvání žádná žena na světě neodolá.

HIGGINS: Máti, buď tak laskava a do toho se nepleť. Však ona umí za sebe mluvit sama. Ukáže se hezky brzo, jestli má nějaké vlastní myšlenky a slova, anebo jestli jen papouškuje po mně to, co jsem ji naučil. Co tady vidíš před sebou, jsem vytvořil z ucouraného strašáka, který se potloukal před Covent Garden; a ona se teď opovažuje hrát si přede mnou na vybranou dámu!

PANÍ HIGGINSOVÁ (ho mírní): Ano, miláčku; a nechtěl by ses posadit? (Higgins rozzuřen znovu usedne.)

Populární příspěvky z tohoto blogu

O NÁS

Tituly: Jak koho oslovovat?

KOREKTURA