Oslovujeme, voláme!

Oslovujeme, voláme 5. pádem, ale umíme ho správně užívat i v praxi? Vážený pane Vaňku, nebo pane Vaněk? Pane ministře, pane ministr, pane ministre? Která varianta je nejvhodnější?

Na úvod je nutno podotknout, že pro oslovování je spisovný jedině 5. pád. Samozřejmě existují malé výjimky, ale na ty se podíváme později.

Oslovení v 1. pádu

Oslovovat někoho 1. pádem je nejen nespisovné, ale také působí velmi nadřazeně. Přesto se s tím setkáme například ve vězeňském, vojenském či policejním prostředí. Často se jedná o předání dané informace v co nejkratším časovém úseku. Například: „Jelínek, pal!“ Namísto věty: „Pane Jelínku, mohl byste vystřelit?“ Zde vidíme, že v tomto prostředí je užití 1. pádu vhodné a přípustné, protože má svůj účel. Naopak v běžném prostředí je užití 1. pádu nevhodné a působí povýšeně. Pokud z úst vašeho šéfa vyjde něco jako: „Jelínek, do kanceláře!“, tak se jedná o velmi neprofesionální přístup k zaměstnanci. V tomto případě je vhodnější formulovat větu nějak takto: „Pane Jelínku, prosím, dostavte se o polední pauze do mé kanceláře.“

Výjimky


A jsme u výjimek. Některá příjmení můžeme, ale také nemusíme, skloňovat do 5. pádu. Jedná se o taková příjmení, kde dochází v 5. pádu ke změně souhlásky. Šlitr – Šlitře, Němec – Němče. V případě zahraničních příjmení (pokud je vlastník příjmení cizinec) zpravidla necháváme 1. pád (pane Williams). Pokud se jedná o zahraniční příjmení, ale vlastníkem je český občan, můžeme ho oslovovat 5. pádem, například: „Vážený pane Müllere.“ U žen je to poněkud komplikovanější. Pravidla českého pravopisu uvádějí, že ženská příjmení se přechylují. Ať už se jedná o Češku či cizinku. Správná varianta je: „Vážená paní Rowlingová.“ Přechylování ženských příjmení a problematiku zahraničních příjmení si ale rozebereme příště. V některých případech je vhodné se zeptat daného člověka, jak si přeje být oslovován.


Zde je přehled nejčastějších příjmení na území České republiky.


Oslovovat však nemusíme jen jménem a příjmením, ale také pracovní funkcí. Pane ministře; řediteli; soudce; starosto; učiteli; průvodčí; senátore; doktore a jiné. V případě žen tvar oslovení přechylujeme. Paní ministryně; ředitelko; soudkyně; starostko; učitelko; průvodčí; senátorko; doktorko a tak dále. V případě slečen, tedy svobodných žen a dívek, je vhodné použít bezpříznakové oslovení paní.

Každá oficiální korespondence, ať už se jedná o dopis či e-mail, musí začít oslovením. Vyhněte se 1. pádu a nezapomeňte, že za oslovením vždy následuje čárka. Další důležitou část korespondence tvoří tvary osobních a přivlastňovacích zájmen Vy, Vám, Váš. Tyto tvary píšeme jako vyjádření úcty a zdvořilosti vždy s velkým počátečním písmenem, ať píšeme jednotlivci, několika osobám, nebo kolektivu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O NÁS

Tituly: Jak koho oslovovat?

KOREKTURA