Ota Pavel - Smrt krásných srnců


Ota Pavel


*2. 7. 1930
† 31. 3. 1973

  • vlastním jménem Otto Popper
  • žil v Buštěhradu na Kladensku
  • narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera
  • velice se zajímal o sport, byl sportovní redaktor
  • za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu
  • krátce pracoval i jako horník
  • po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec
  • v časopise Stadion vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí
  • zemřel na infarkt ve věku nedožitých 43 let v rodné Praze
  • celoživotně měl blízko k Berounce, Vranovu, kde rád rybaři
  • některé jeho prózy, především Zlatí úhoři (s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem), byly úspěšně zfilmovány

Dílo

  • Plná bedna šampaňského - povídky ze sportovního prostředí
  • Pohádka o Raškovi
  • Smrt krásných srnců
  • Jak jsem potkal ryby
  • Zlatí úhoři –vybrané povídky ze Smrti krásných srnců a Jak jsem potkal ryby

Zasazení autora a díla do literárního kontextu (českého i světového)

  • autor se řadí do skupiny autorů literatury v období normalizace, oficiální próza
  • započato pražským jarem, vrcholí demokratizační tendence - poté nastává období tzv. normalizace
  • 70. léta 20. století

Společensko-historický kontext

  • normalizace = znovuupevnění totalitní moci, návrat k normálu
  • důsledky normalizace - cenzura, vysoká emigrace, stíhání vrcholných demokratů, čistky, vyřazování knih
  • zakázána některá periodika

Literatura se dělila na 3 proudy:

  1. oficiální = je podřízen programům sjezdů stranických a spisovatelských - Hrabal, Páral, Fuks
  2. neoficiální = samizdatová - vycházela tajně, rozmnožovala se strojopisně, nemohla být vydávána - Petlice (Ludvík Vaculík), Edice Expedice (manželé Havlovi), Česká expedice
  3. exilová = vydává se v cizině, u nás zakázána, 68 Publishers v Kanadě, Kundera, Škvorecký, Lustig


Spis: poučení z krizového vývoje ze strany a společnosti (zde odsouzeny reformy)


Sjezd spisovatelů: odsouzení dem. rysů (60. léta) x Václav Havel - 10 bodů - žádá alespoň o minimální demokratizace (zamítnuto)

Současníci

  • Miroslav Skála (Cesta kolem hlavy za 40 dní), Jan Otčenášek (Když v ráji pršelo)
  • Bohumil Hrabal (Obsluhoval jsem anglického krále, Slavnosti sněženek, Postřižiny)
  • Vladimír Páral (Mladý muž a bílá velryba)
  • Václav Kaplický, Vladimír Neff, František Kožík (Největší z Pierotů)
  • poezie: Jiří Žáček (Aprílová škola), Josef Peterka (Autobiografie vlka)
Více o normalizaci v mé prezentaci ZDE.

Formální charakter díla literární směr: meziválečná literatura

Literární druh: vzpomínková próza

Literární žánr: soubor 7 autobiografických povídek

Kompozice: chronologická

Charakteristika

Jazyk: ironie, metafory, obecná čeština, hantýrka česko-židovských obchodníků, nářečí, vtip, humor, cizí slova, rybářský slang

Použité jazykové postupy: ich-forma, přímá i nepřímá řeč

Soubor 7 povídek, který byl vydán roku 1971

Zfilmováno: K. Kachyňa
  • Pavel vzpomíná na své idylické dětství před válkou, kdy s rodinou bydlel u strýce Proška, vzpomíná na situaci během a po válce a na to, jak rodinu poznamenal židovský původ
  • Vzpomínková próza
  • Popsán životní osud jeho otce a celé jeho rodiny
  • Upozorňuje na důležitost blízkého vztahu k přírodě a semknuté rodině
  • Odehrává se v okolí Křivoklátska a Berounky
  • Z celé knihy je patrný silný autorův vztah k přírodě, k rybaření, sportu a rodné zemi

Děj

Nejdražší ve střední Evropě Když Leo nabude nějakého majetku, rozhodne si koupit si rybník v Kročehlavech, neboť ryby jsou vedle žen a rodiny jeho největší láskou. Na koupi se domluví s jedním svým známým, který mu ukáže v rybníce kapra nevídaných rozměrů. Popper tak rybník s nadšením koupí, při slavnostním výlovu však zjistí, že ten velký kapr byl v rybníce jediný, proto se naštvaný Leo doktorovi pomstil, když si u něj Václavík objednal ledničku za stejnou cenu, jakou dal Leo za rybník, poslal mu ledničku bez vnitřku. Tak si byli vyrovnaní - ,,ten rybník taky neměl vnitřek a jinak vypadal moc hezky.“

Kapři pro Wehrmacht První věcí, o kterou Leo přijde, je jeho rybník na Buštěhradě, který mi Němci zabaví, protože žid rybník mít nemůže. Leo však stále doufá v to, že po válce mu Němci rybník vrátí, a i proto, že ryby miluje, je chodí krmit chlebem, kterého sami mají nedostatek. Když však dojde k vypálení Lidic a jeho synové dostanou rozkaz k odchodu do koncentračního tábora, rozhodne se, že jim tam ty ryby nenechá. V noci vzbudí malého Otu a s jeho pomocí rybník vyloví. Ryby doma maminka rozdělila do nádob, a když tatínka také povolali do koncentračního tábora, měnili je za jídlo. Němci se v příštím roce nestačili při výlovu divit, že rybník je prázdný.

Ve službách Švédska Leo se stal v prodeji vysavačů a ledniček Elektrolux mistrem světa - asi hlavně díky paní Irmě, do které byl zamilován. Jednou přišel na vzorkovém veletrhu ke stánku Lea slavný malíř, pan Nechleba, a chtěl si koupit ledničku. Pozval tedy Lea do Akademie. Začali si povídat a stali se z nich přátelé. Pan Korálek toho chtěl využít a nechat si od Nechleby nakreslit svou ženu Irmu. Leo tedy Nechlebu přemlouval, protože sám Irmu miloval a myslel si, že si u ní šplhne. Malíř se nakonec nechal ukecat a Irmu si pozval, ale k malování se mu nelíbila.

Smrt krásných srnců Odehrává se v předválečném období, kdy je celá rodina šťastná, má dostatek jídla i peněz. Zároveň popisuje pytlácké příhody pana Proška s jeho psem Holanem. Vše skončí po zřízení protektorátu. Rodina je židovská, takže je vše pro ni mnohem obtížnější. Za pár let přijde předvolání nejstarších synů do koncentračního tábora. Proto jim chce Leo dát před odjezdem ještě pořádně najíst, jenže doma skoro nic nemají. Proto se rozhodne, že bude riskovat a půjde na ryby k Proškovi. Nechal si napsat omluvenku od doktora, sundal si židovskou hvězdu, nasedl na kolo a jel na hrad Křivoklát. Ryby bohužel nebraly, tak poprosil Proška, aby mu půjčil psa Holana, aby mu ulovil srnce, jako to dělal před lety. Holan nejprve nechtěl jít, ale po zoufalém přemlouvání Lea se nakonec odhodlal, že půjde s někým jiným než s Proškem. Leo spatřil nádherného jelena, poštval na něj Holana, který srnce s určitými problémy zabil. V tom se objevili rybáři a psa odehnali. Leo se s Holanem smutně vrátil k Proškovi. Toho napadlo, že se vrátí zpět a rybaře vystraší jako páni nadlesní. Povedlo se a Leo odjel se srncem domů na Buštěhrad. Maminka synům pořádně vyvářela na posilněnou. Hugo se vrátil celkem v pohodě, ale Jirka půl roku umíral, než se vzpamatoval. Poté vyprávěl, že mu ten srnec nejspíš zachránil život.

Jak jsme střetli s Vlky Když po válce přijeli do Luhu, bylo tam v řece hodně štik. Leo a Ota vešli do soutěže s Vlkovými místními výbornými rybáři, kdo chytí víc štik. Přestože chytli jen 3 malé, nakázal Leo synovi, ať si vypůjčí vozík, protože prý jsou těžké. Ota poslechl, ale táhnout vozík před Vlkovými před Luh odmítl. Leo se káry ujal, ale když procházeli kolem Vlkových, u nichž viselo 5 nádherných štik, musel Otu poprosit, aby mu pomohl.

Otázka hmyzu vyřešena Leovi se po vále hůře prodávalo, protože zestárl. Prodával zmodernizované spony na kšandy, mast proti svrabu a reklamní skříňky. Už nevydělával tolik peněz, což ho mrzelo. Dal se tedy k firmě DERSOL a začal prodávat mucholapky BOMBA-CHEMIK, s nimiž chtěl udělat jejich vynálezce, inženýr Jehlička, díru do světa. To se však nepovedlo, přestože Leo jich prodal ohromné množství. V období much je lidé začali vracet, neboť byly vyrobené tak, že mouchy létaly umírat jinam, a to se lidem nelíbilo, protože je chtěli vidět umírat.

Králíci s moudrýma očima Pavlovi prodali chatu a koupili si u Radotína domeček. Tou dobou už Leo nechodil za ženskými. Již 10 let Herma pěstovala krocany, slepice, prodávala vajíčka a Leo choval králíky. Nebyli zrovna bohatí, přestože před válkou se jejich špajz pod jídlem prohýbal. To Lea mrzelo. Proto se rozhodl odvézt králíky na výstavu do Karlštejna a výhodně je prodat. To se mu však nepovedlo, a tak králíky pustil a sám došel pěšky až domů. Pak se chytil za srdce, nohy se mu podlamovaly a maminka zavolala sanitku. Na vrátka dal ještě krásnou cedulku, kde stálo ,,PŘIJDU HNED“ a už nikdy nepřišel.

Postavy

_______________________________


Ota Pavel 

  • vypravěč povídek, provází nás všemi povídkami, v nichž se zaměřuje převážně na svého otce
  • otec je jeho vzorem a příkladem; lásku k přírodě a rybaření získal Ota právě po něm


Leo Popper 
  • otec Oty; snílek, posedlý svými sny a touhami
  • nedá se odradit neúspěchy a znovu se pouští do nových a málo nadějných podniků, potřeštěnec
  • jedná se o šarmantního muže, jemuž není cizí příroda, rybaření ani krásné ženy


Maminka Oty - Hermína 
  • tolerantní žena, která svému muži odpouští jeho prohřešky
  • vychovává 3 děti
  • vedla děti k lásce vlasti


Holan 
  • pes, vlčák


Karel Prošek 
  • známý a přítel rodiny Popletových z Luhu pod Bránovem
  • pán Holana, který mu vždy a věrně sloužil a doprovázel ho při pytlačení
  • rodina u něj tráví víkendy a prázdniny

Ukázka

„Co jste vyváděl?“ „Karle, kde je Holan? Je tam kapitální kus, srnec jako tele.“ „Já bych to, pane, nedělal. Odpoledne tady šli Němci někam na hájovny. Celá skupina. Měli na krku malé kulomety.“ „Říkal jsi, že mi půjčíš toho svýho psa.“ „Když s vámi půjde. Holane!“ Holan vylezl zpod dříví. Stoupl si a díval se na Proška. „Půjdeš s ním a budeš dělat, co ti řekne! Rozumíš?“ A k tatínkovi: „Nakonec mu vezmete hlavu do dlaní a řeknete: Holane, běž! O víc se už starat nemusíte.“ Prošek šel k chalupě a zavřel za sebou dveře, aby Holan pochopil, že má teď jiného pána. Holan si sedl a prohlížel si tatínka obaleného bahnem, ve svém životě takové strašidlo neviděl. Pak ho poznal, zavrtěl ocasem, vstal a tatínek myslel, že má vyhráno. Ale mýlil se. Holan si zase sedl a čekal, že mu tatínek hodí jako obvykle pár pražských buřtů. „Holane, pojď se mnou. Ty se přece pamatuješ na buřtíky, co jsem Ti vozil. Pojď, kamaráde.“ Holan seděl, jenom mrkal očima a prohlížel si dál mého tátu. Bylo jasný, že s ním nepůjde, nešel nikdy s nikým. Můj tatínek ho znovu prosil, jako neprosil nikdy nikoho, ale marně. Říkal mu Holane, Holanečku, ale bylo to zbytečný. Pak už začínal být zoufalý a byl na pokraji toho stavu, kterému se říká šílenství. Vyndal z kapsy tu malou plátěnou hvězdu Jude a ukazoval ji Holanovi a křičel: „Já jsem teďka žid a žádný buřty nemám. Sám bych nějaký potřeboval. Jsem žid a potřebuju pro mý báječný kluky maso a ty mi ho musíš opatřit!“

Populární příspěvky z tohoto blogu

O NÁS

Tituly: Jak koho oslovovat?

KOREKTURA