Paulo Coelho – Alchymista

Paulo Coelho 


*24. 8. 1947 Rio de Janeiro

  • brazilský spisovatel
  • dramatik, novinář, televizní scénárista, písňový textař brazilských zpěváků
  • v knihách nabádá k duchovnímu rozvoji a zodpovědnému přístupu k životu
  • píše fejetony, které jsou uveřejněné v mnoha světových novinách
  • v mládí kontakt s drogami, magií
  • Ve svých knihách, jejichž hrdinové jsou převážně lidé hledající změnu v životním stereotypu, nabádá k duchovnímu rozvoji a zodpovědnému přístupu k životu.
  • Celosvětovou proslulost mu přineslo pohádkové podobenství díla Alchymista vydané v roce 1988, které se stalo největším brazilským bestsellerem všech dob.
  • Silně jej ovlivnila pouť do Santiaga de Compostela. V roce 1998 podnikl Coelho úspěšné turné po Asii a Evropě. V květnu roku 2000 přijel Coelho do Íránu a stal se tak prvním nemuslimským spisovatelem, který tuto zemi oficiálně navštívil. Procestoval také řadu dalších zemí.

Dílo


  • Poutník - Mágův deník
  • U řeky Piedra jsem usedla a plakala
  • Pátá hora
  • Veronika se rozhodla zemřít
  • Ďábel a slečna Chantal
  • Jedenáct minut
  • Čarodějka z Portobella
  • Valkýry

Alchymista

Myšlenka díla


Každý člověk má svůj osobní příběh. Srdce každému napoví, co je jeho Osudem a za čím má člověk jít. Santiago měl v Osobním příběhu, že má najít poklad. Sice ho měl doma, ale Osud ho zavedl až do Egypta, protože se musel naučit a poznat některé věci - musel se naučit mluvit se svým srdcem, pochopit zákony života, vidět pyramidy, potkat Fátimu a Alchymistu. Santiago měl možnost vzdát se svého snu, ale neudělal to. Kdyby to udělal, nesplnil by si svůj osobní příběh.

Někdy se dějí věci, které se nám zdají špatné a zbytečné. Nechápeme, proč se dějí. Někdy je lepší neptat se, proč se staly. Později to pochopíme. Některé ‚‚špatné‘‘ věci nám zachraňují život.

Člověk, který příliš sní, vykresluje si svůj sen různými barvami, fantazíruje a představuje si sebe i druhé při splnění svého snu, si ho nechce uskutečnit. Kdyby si ho vyplnil, neměl by proč žít. Takový člověk si nesplní svůj osobní příběh.

V životě potkáváme lidi, kteří hrají nějakou roli. I když nechápeme, proč se dostali do našeho života, jsou důležití. Nemusíme chápat proč.

Kdo chce žít osobní příběh druhého a kdo závidí, neprožije si ten svůj.

Místo děje, jazyk

  • hlavním účelem knihy je předat poselství čtenáři
  • autor velkou měrou využívá přímou řeč
  • spisovná čeština (až na pár hovorových výrazů)
  • druhým nejčastějším typem řeči je vnitřní monolog
  • alegorický příběh také vyžaduje používání symbolů (skarab jako symbol Boha; vítr jako znamení změny
  • hojné personifikace
  • Andalusie ve Španělsku a Egypt, dnešní doba
  • střídá se ich-forma s er-formou

Forma

literární druh: epika
literární žánr: román

Hlavní postavy

Santiago – hl. postava, pastýř, umí číst a rád čte, věrný, citlivý, odvážný, příběh popisuje jeho duševní přeměnu

Cikánka - prospěchářská, pravdomluvná

Král - všechno ví, moudrý, vidí, zná a cítí věci, které ostatní jen tak nechápou

Angličan - nadšený a zapálený do své práce, chce se stát pravým alchymistou

Sklenář
- snílek a idealista, má sen, ale nechce si ho splnit, protože je málo odvážný Alchymista - moudrý průvodce, není přehnaně milý

Fátima - slušná, zdvořilá, věrná arabská dívka


Obsah

Příběh vypráví o chlapci, který se rozhodl zanechat studia v semináři a stát se pastýřem, protože jej lákalo cestování. A tak chodil po rodné Andalusii, pásl ovce a četl knihy. Pastýř Santiago miluje své ovečky a životní stereotyp, jenž je s nimi spjatý.V kostele s fíkovníkem uprostřed se mu dvakrát zdál stejný sen. Vystupovalo v něm dítě, které ukazovalo na egyptské pyramidy. Santiago chtěl zjistit co sen znamená, proto zašel za cikánkou, která chce za vyložení snu desátek z pokladu. Cikánka mu sen vyložila: musí jet k pyramidám, kde je pro něj ukrytý poklad. Santiago si pomyslí, že to viděl ve snu a že sem nemusel chodit. Výkladu nevěří a myslí si že když nepůjde poklad hledat, cikánka také nic nedostane. A jelikož byl pasáček ovcí, vydal se s nimi do dalšího města prodávat vlnu. Jednou sedí na náměstí a čte si svou jedinou knihu a tu k němu promluví stařík, který tvrdí že je Sálemský král. Má prý magickou moc a pomáhá těm, kteří žijí svůj osobní příběh nalézt jejich cíl.

Přesvědčí ho , že najít poklad je jeho osudem a že musí jít za svým Osobním příběhem. Na pomoc mu dá dva kameny - Urim = ano, Thumim = ne, a to vše za desátek jeho stáda. Po rozhovoru s králem začne Santiago rozpoznávat znamení, která mu ukazují, jakým směrem se má vydat. I když byl ve Španělsku šťastný a měl smluvenou schůzku s dívkou, uvědomil si, že musí poslechnout svůj Osud a jít za svým Osobním příběhem. Prodá všechny své ovce a vydává se na cestu do Afriky. Myslí si, že když jde za svým Osobním příběhem dostane se snadno a rychle k pyramidám.

Sice se neumí domluvit arabsky, ale ze svého putování s ovcemi zjistil, že nejen slovy se člověk domluví. Zajde do první hospody co najde a rád by se někoho zeptal na cestu. Tu si k němu jeden Arab přisedne a promluví španělsky. Vyjedná si od Santiaga všechny peníze na nákup dvou velbloudů a jde je koupit. Z hospody ještě vyšli spolu, ale najednou po průvodci ani stopy. Santiago je naivní a přehnaně důvěřivý, proto je průvodcem okraden o všechny své peníze. Následuje jediný okamžik, kdy Santiago použije Urim a Thumim. Aby si vydělal na další cestu za pokladem, usadí se a pracuje pro sklenáře, pomáhá se mu zlepšit prodej– nejprve vyleští všechny sklenice a pak přijde s nápadem prodávat ve sklenicích čaj. Z utržených peněz dává sklenář určitou část Santiagovi. Sklenář má jeden velký sen - navštívit Mekku. Ale nechce svůj sen uskutečnit, chce o Mecce jenom snít a představovat si, jak ji vidí. Santiago u něj stráví 2 roky a pomůže sklenářovi udělat ze sklenářství oblíbený cíl návštěvníků. Na svůj sen - poklad - už dávno zapomněl. Sklenář zbohatne a s ním i Santiago. Když získá zpět peníze, o něž ho připravil zloděj a ještě nějaké navíc, chce se vrátit domů, ale nakonec se rozhodne následovat sen a pokusit se získat poklad. Vydává se s karavanou do pouště a seznamuje se s Angličanem, který studuje alchymii a chce se v pouštní oáze setkat s Alchymistou, aby ho naučil proměnit olovo ve zlato. Santiago pochopí v Angličanovi znamení, které ho posunuje blíže k pokladu. Santiago se cestou sžívá s pouští a stejně jako od svých ovcí a od sklenáře se od ní naučí spoustu věcí. Tou dobou vládnou v poušti nepokoje, proto karavana spěchá do oázy. Když karavana dorazí do oázy Al-Fajjúm, setkává se Santiago s krásnou dívkou Fátimou a zamiluje se do ní. Angličan najde Alchymistu, ale je z něj zklamán. Alchymista mu neporadil, jak má vyrobit Kámen mudrců, jen mu poradil ať to zkusí. Santiago má jedné noci na poušti vidění, že vojsko jednoho z kmenů, které právě vedou v poušti válku, zaútočí na oázu. O svém zjevení řekne chlapec radě starších a ti se rozhodnou vyzbrojit obyvatele oázy. Nepřijdou-li však vojska, má zemřít Santiago. Bojovníci napadnou oázu, ale jsou poraženi a Santiago získá peníze za záchranu. Santiago už si myslel, že našel svůj poklad, tedy ženu, ale nakonec potkává v noci tajemného jezdce a ten ho přesvědčí, že jeho poklad přece leží u Egyptských pyramid, nikoli v oáze. Až později Santiago pochopí, že mluvil s Alchymistou. Vydávají se společně přes poušť a Santiago se učí rozumět Řeči světa. Jsou zajati bojovníky a Santiago přijde opět o všechny své peníze. Alchymista nepřátele přesvědčí, že Santiago je čaroděj a dokáže se proměnit ve vítr. A tak opět Santiagův život závisí na jeho schopnostech. Povídá si s pouští, větrem, sluncem a nakonec i Rukou, která vše stvořila a podaří se mu proměnit se ve vítr. Putují dál, navštíví klášter, kde Alchymista vyrobí kus zlata – ten rozdělí na čtyři díly – jeden pro mnicha, jeden pro Santiaga, jeden pro sebe a jeden až se bude Santiago vracet. Santiago se rozloučí s Alchymistou a putuje k pyramidám. Jeho srdce mu řekne, že poklad je na tom místě, kde se Santiago rozpláče. Santiago uvidí pyramidy a začne plakat. Na tomto místě neúnavně kope v zemi, je však přepaden, oloupen o Alchymistovo zlato a před smrtí ho zachrání jen skutečnost, že jej lupiči považují za blázna, že hledá poklad. Jeden z lupičů se mu vysměje, že přesně na místě, kde chlapech kope, se mu kdysi zdál dvakrát sen, že v Andalusii v kostelíku je zakopán poklad, ale on sen nenásledoval. Santiago pochopí, že poklad nalezne tedy doma, vyzvedne si u mnicha kus zlata na cestu, doma nalezne v kostelíku poklad, desátek odevzdá cikánce a vrátí se do oázy pro svou Fátimu.


Ukázka

Chlapec se jmenoval Santiago. Už se stmívalo, když přivedl své stádo ke starému opuštěnému kostelu. Klenba se zbortila už dávno a na místě dřívější sakristie vyrostl veliký fíkovník. Rozhodl se, že tam přenocuje. Ovce vehnal dovnitř polorozpadlou branou, kterou pak zatarasil několika prkny, aby se mu v noci nerozprchly. Vlci v těch místech sice nebyli, ale kdysi mu takhle jedna ovce utekla a on měl nazítří co dělat, aby ji našel. Na zem rozprostřel plášť a pod hlavu si místo polštáře dal knížku, kterou zrovna dočetl. A ještě než usnul, napadlo ho, že by si měl pořizovat tlustší knihy: nepřečtou se tak rychle a líp se na nich leží. Probudil se ještě za tmy. Vzhlédl vzhůru a uviděl, že polozřícenou klenbou svítí dovnitř hvězdy. „Škoda že jsem nespal o chvilku déle,“ povzdechl si. Zdál se mu stejný sen jako minulý týden a zase se před koncem probudil.
Vstal a napil se vína. Pak vzal hůl a začal budit ovce, které ještě spaly. Všiml si už dřív, že většina ovcí se probouzí zároveň s ním. Jako by jakási tajuplná síla pojila jeho život s životem těch zvířat, která s ním už dva roky putovala za potravou. „Už si na mě zvykly, že vědí, kdy co dělám,“ zamumlal. Pak se na okamžik zamyslel a napadlo ho, že to taky může být naopak: to on se přizpůsobil svým ovečkám.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O NÁS

Tituly: Jak koho oslovovat?

KOREKTURA