Karel Čapek – Hordubal


Karel Čapek

*9. ledna 1890, Malé Svatoňovice
†25. prosince 1938, Praha
  • studoval gymnázium v Hradci Králové, poté filosofii na UK
  • český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel
  • působil v Paříži, Berlíně
  • novinář
  • vazby s TGM
  • patřil do skupiny autorů, která se nazývala Pátečníci (protože se každá pátek všichni scházeli na pražských Vinohradech ve vile bratří Čapků), spisovatelé, kteří podporovali demokratické zřízení 1. republiky – tzv. politiku Hradu a TGM, byli ovlivněni pragmatismem (hl. Čapek)
  • pragmatismus: fil. směr, dle kterého je kritériem všeho užitečnost, prospěšnost
  • Pátečníci: TGM, Čapci (J. Čapek – Povídání o pejskovi a kočičce), V. Vančura (Rozmarné léto), F. Peroutka (Budování státu)
  • další představitelé: E. Bass (Cirkus Humberto), K. Poláček (Bylo nás pět)
  • psal do Lidových novin, hlavně fejetony – Zahradníkův rok, Jak se co dělá
  • cestopisné reportáže – Anglické listy, Výlet do Španěl
  • utopie (antiutopie) – R.U.R., Továrna na absolutno
  • tvorba pro děti – Devatero pohádek, Dášeňka čili život štěněte
  • noetická trilogie – Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
  • K. Čapek byl ovlivněn pragmatismem a hledal ve všech věcech jejich podstatu a užitečnost
  • noetika = zabývá se poznáním a tím, zda lze svět poznávat objektivně
  • Čapek byl v této trojici románů ovlivněn relativismem – poznání, že pravda je relativní
  • spojnicí románů je myšlenka, zda se lidé mohou během života poznat

Dílo

  • Matka
  • Hovory s T. G. Masarykem
  • Bílá nemoc
  • Loupežník
  • Ze života hmyzu
  • Věc Makropulos
Zasazení autora a díla do literárního kontextu (českého i světového)

  • patří do tzv. demokratického proudu literatury, 20. a 30. léta 20. stol.
  • próza mohla vznikat svobodně, bez cenzury, doba první republiky (ČSR)
  • Eduard Bass (Klabzubova jedenáctka, Cirkus Humberto, Rozhlásky), psal též do LN
  • Karel Poláček (Bylo nás pět, Dům na předměstí, Hlavní přelíčení, soudničky)
  • Vladislav Vančura (Markéta Lazarová, Rozmarné léto, Pekař Jan Marhoul)
  • celkově autoři meziválečného období (USA – E. Hemingway, J. Steinback, Německo  Erich Maria Remarque, Hermann Hesse, Anglie – G. B. Shaw, Francie  Romain Rolland)

Hordubal (1933)


foto nakladatelství Slovart

Postavy

Juraj Hordubal

  • věrný, oddaný a velmi důvěřivý, je pobožný, trochu naivní optimista, který upřímně věří v dobro
  • záleží mu však na řečech, které o něm vedou lidé a podle toho taky mnohdy jedná, snaží se ubránit negativnímu myšlení
  • je pracovitý, poctivý horal a má smysl pro humor
  • cení si života i drobných maličkostí (po dlouhodobé dřině v zahraničí)

Štěpán Manya

  • je pouhým čeledínem na Hordubalově statku a chce to změnit za každou cenu
  • na cestě za svým cílem se neštítí ani těch nejhorších činů
  • je zlomyslný, rád se vytahuje, dokáže úporně lhát
  • nemá ohledy ani vychování
  • je vzpurný, prostomyslný

Polana Hordubalová

  • Jurajova manželka
  • lidé ji popisují jako ošklivou, vychrtlou ženštinu, která se nestydí za své hříchy
  • Hordubal v ní vždy viděl usměvavou, krásnou a věrnou ženu
  • ve skutečnosti je ale pouze zmatená ze svých vlastních pocitů a činů... miluje Manyu, ale ne zcela, zapomíná na dřívější náklonnost k Hordubalovi
  • je však zlá na svou dceru

Vedlejší postavy

Míša
  • pastýř, k němuž se Hordubal chodí vypovídat ze svých starostí
Hafie
  • Hordubalova dcerka
  • pravdomluvná
  • má nejradši Štěpána (a to více jak svou vlastní matku)
  • Hordubala se bojí, stává se klíčovým svědkem u soudu
Gelnaj a Biegl
  • vesničtí komisaři, kteří vyšetřují spáchanou vraždu


Jazykové prostředky

  • dílo je velmi rozmanité na jazyk
  • objevují se zde cizí slova (Can't write, hallo, employment, job, sir aj.)
  • je použito nářečí a hovorová řeč (tetka, nežďuchej ji)
  • také je často využito řečnických otázek, citoslovcí (ahah!, O-o-o, Bože!) a hlavně Hordubalových úvah

Formální charakter díla

  • próza
  • vyprávěcí způsoby: střídání er-formy a ich-formy;
  • druhy řeči: dialogy a vnitřní monology;
  • formy řeči: přímá řeč a hojně užívaná smíšená řeč a nevlastní přímá řeč
  • výběr slov: spisovná čeština; zastaralé výrazy (gazdovat, baran, vědérce, správčík, žandár); anglické výrazy (waiter, factory, employment); anglismy: majner (od miner = horník), advans (od advance = předem), džob (od job = zaměstnání); latinské výrazy (circa, neto, corpus delicti); slovenské výrazy (počuj, gombík) metafory: naplivat na cizotu; huba mu zdřevění; obloha je jakási zaprášená; Jen mne nesežer těma očima; špinavý případ, personifikace: koně počínají tančit; Dobrý večer, gazdo, z chléva se táhlým bzučením ozývá kravička; taková tma, co dýchá, dysfemismy: To tak, ještě to usne a svalí se to na mne; ...stírá si špinavou prackou zvlhlé čelo.; ...hladí mokrého Čuvaje, který mu smrdí po boku, hyperbola: až by ztratila dech; je zlostí celý žlutý; ...ani za sto párů volů, básnické přívlastky: mrzký den; ...ptá se Hafie stříbrně.; bezdeché ticho, citoslovce: (objevovaly se ve velkém množství): ach, haha, bim bam, ahah!, přirovnání: vyhřátá jako chlebová pec; jako z rosolu; "Člověče," divil se Biegl, "vy toho víte jako stará dáma.", zdrobněliny: zvonky telátek, dušinko, mravenečku, chlapeček, staženiny: Chtěl by se's jí zeptat?; Viděla's je...

Vrstva tematická

námětem příběhu je hřích a nezvratnost osudu
motivem jsou lidské pocity, vnímání, láska a zrada

Vrstva kompoziční

dílo má chronologickou kompozici
odehrává se v Podkarpatské Rusi, převážně v malé vesnici Krivé
děj je členěn na tři knihy: první kniha pojednává o Hordubalově návratu, druhá o vyšetřování jeho vraždy a třetí o soudním procesu a usvědčení Hordubalových vrahů
kniha je rozdělena do tří částí (knih), přičemž v každé části je užit jiný typ řeči nebo jejich kombinace:

1. kniha (cesta Hordubala z Ameriky): cizí slova a fráze + hovorová řeč + nářečí

2. kniha (děj ve vesnici a doma): nářečí + hovorová řeč 

3. kniha (vyšetřování smrti a soud): především spisovná čeština (u soudu, vyšetřovatelé a jiní vzdělaní lidé), minimálně je pak použita hovorová řeč

Děj

Kniha první

Juraj Hordubal se vrací domů z Ameriky vlakem po osmi letech, kdy tvrdě pracoval, aby mohl posílat peníze své ženě Polaně (aby mohla zabezpečit jejich hospodářství a vůbec aby se měly s dcerkou Hafií dobře). Cestuje s různými lidmi. Posledních 5 let neposílal peníze, protože zemřel jeho přítel Bobok, jenž za něho domů psal. Veze ale ženě 700 dolarů, 3000 dolarů mu ukradli z banky v Americe. Vrací se, protože ztratil svou práci. Muž se ho ptá, co když si jeho žena myslí, že je mrtvý? On na to říká, že to není možné, aby on  Hordubal  byl mrtvý. Ptá se, jestli se mu stýskalo? On že samozřejmě, ale že myslel na to, co si za ty peníze všechno koupí.

Hordubal jde domů, v ruce kufřík, potkává pastýře, myslí si, že pase krávy Polaně. Myslí na to, co všechno Polana má, jak je moudrá a bohatá. Přemýšlí o tom, jak ho asi Polana přivítá a kudy a kdy by měl nejlépe přijít domů. Představuje si, jak bude Polana ráda, že ho vidí. Jde do dvorce, který má zděné stavení, nepoznává ho, když odcházel, byla to jen dřevěná chatrč a stodola. Myslí si, že si spletl stavení, ale na zápraží vyjde Polana, je jako zkamenělá. Hordubal neví, co by řekl. Polana ho zve dál a chce zavolat Hafii. Obdivuje, jak dobře gazdovala. Přivádí jedenáctileté děvčátko s poplašenýma, bleděmodrýma očima. Bojí se ho a uhýbá k matce. Polana ji nutí, aby ho pozdravila, ale Hordubal se jí zastává. Sklání se ke kufříku a ukazuje Hafii, co jí přivezl. Ukazuje jí obrázky z Ameriky. Hordubal neví, co dělat, nechce se k Polaně chovat moc důvěrně a ani nechce jít na obchůzku hospodářství. Nakonec seká polena na zimu.

Otvírají se dokořán vrata dvorce. Vchází čeledín Štěpán Manya. Štěpán není velký, ale sporý (= vydatný, zavalitý). Přijel na koních. Hospodář si je chce pohladit, ale Štěpán ho s posměškem varuje, že jsou prudší. Představuje mu koně. Hordubal se ptá, jestli má Polana krávy. Štěpán říká, že dvě – prý na mléko. Vede ho do stáje, pěstují jen koně, jež prodávají na vojnu a selata, pro která si chodí ,,prasátníci" z daleka. Štěpán vypráví o kraji, z něhož pochází (Rybáry), je to úrodnější kraj než tento. Hordubal jde do chléva, chce podojit krávy, Polana se ho ptá, zda půjde na večeři. Štěpán jí s nimi. U večeře je zvláštní nálada. Polana nechce moc jíst. Hordubal se ptá na úrodu. Horní pole s žitem Polana prodala a koupila půdu v rovině. Vysvětluje mu, že je to dobré pro koně. Hafie chce od Štěpána štěňátko. Hordubal jí dává medvídka Teddyho a Štěpánovi fajfku a nůž. Hordubal se vydává do krčmy, aby se potěšil s přáteli. Obsluhuje ho zrzavý Žid. Vidí svého přítele Pjosu řečeného Husára. Povídá si s ním, vychvaluje Polanu a Štěpána. Pjosa vstává a odchází. Vchází další jeho přítel Vasil Gerič. Vyhýbavě mu říká, že se sedláci nemají dobře a vypráví mu o novinkách ve vesnici. Sní o tom, jak bude s Polanou vše jako dřív.

Hordubal jde opilý domů. Čeká na něho Polana. Mluví o svém bývalém životě a životě, který chce žít  s koňmi. Štěpán u nich zůstane. Odchází spát na půdu. On ať spí v jizbě s Hafií. Jde tedy spát, slyší dech a myslí si, že Polana si dělala legraci. Zjistí, že je to Hafie. Jde za Polanou na půdu, ta chce, aby odešel. Polanu stále omlouvá. Jde spát do chléva... 

Štěpán zapřahá koně. Poučuje Hordubala, že koně musí mít hlavu vzhůru a být suší. Vypřahá koně a bere kosu. Nemá pro Hordubala druhou, proto se vydává zpět domů. Zastavuje se u kováře, chce donést Polaně hák na dveře. Vyptává se ho na její koně. Hák přidělává na dveře u půdy, aby se mohla Polana zavřít. Hordubal nemá co na práci. Vzpomíná, co všechno mohl dělat s krávami. Jen co něco udělá, mračí se na něj Polana nebo Štěpán. Polana se Štěpánem mluví jen přes Hafii. Je mu líto, že ho Hafie nemá ráda tolik jako Štěpána. Chce jim vyprávět o Americe, co se tam jak dělá. Hafie je volá k večeři. Hordubal jde spát ke krávám. Hafii řekne, ať matce vyřídí, že přijde až večer.Vzal chleba a slaninu. Jde rovinou, kde uvidí srní,večer o tom řekne Hafii. Jde do hor, vyletí proti němu psík. Obdivuje ho. Jde navštívit svého přítele pastýře Míšu. Povídá si s ním, ptá se na voly, které pase, na zdraví, zdali byl v rovině, jestli má ženu, co je to za srub dole v lese, zdali nezná nějakou rostlinku na lásku. Míša moc nemluví, ale odpovídá mu na jeho otázky. Vrací se domů už hodně pozdě.Jedí. Hafie se ptá, co je Štěpánovi. Polana neodpovídá. Jdou spát. Štěpán se opil, pobil a teď vyspává. Polana je jako bez duše. Hordubal dá 10 dolarů cikánce za nápoj lásky. Běží domů a dává kouzlo Polaně. Kůň se splašil, žene se na Hafii, Hordubal pro ni běží. Manya ho zkrotí. Opláchne Štěpánovi hlavu, má všude krev. Připadá si jako zbabělec, že koně nezkrotil on, ale Štěpán. Vylije kouzlo od cikánky.Hordubal přemýšlí za stodolou. Přemýšlí o tom, že je starý. Chce začít znovu, chce koupit krávy, chce, aby na něj byla Polana pyšná. Ne nadarmo byl v Americe. Chce ukázat Polaně těch 700 dolarů, ale když přichází do dvorku, Polana zachází do domu. Hordubal sedí v krčmě. Je tam hlučno, spousta jeho přátel. Přemýšlí, proč se k němu tak Polana chová. Nepije s nimi. Hádá se s Fedelešem Gejzou. Zpívají, ale on říká, kdo s nimi nepije, ať ani nezpívá. Prý má poslat Štěpána. Nazve Polanu kurvou. Hordubal se s ním pere. Hlouček do něho bije, ale Pjosa mu přijde na pomoc. Doprovází ho domů. Vypráví o boji v Americe. Vasil mu říká, ať nevěří Polaně, ale Juraj ho neposlouchá.Hordubal vyjel s Manyou na koních. Nutí ho, aby odešel. Pro drby lidí. Manya je rozčílený. Odjíždí. Juraj jde domů pěšky. Hordubal zhubl, není divu, musí se o všechno starat. O koně, o Hafii, o krávu i o sklízení kukuřice. Polana jako by nebyla. Vychází jen, když Juraj spí. Hafie se bojí a chybí jí Štěpán. Štěpán pohupuje Hafii na klíně. Vypadá to, že se s ním Hordubal pobije, ale nakonec ho bere zpět do služby. Jde za Polanou. Říká jí o řečech, které se vedou. Chce zasnoubit Štěpána s Hafií, aby u nich mohl zůstat a lidem se zacpala huba. Polana jde dělat večeři. Jeli s Manyou do Rybár, do jeho rodného domu. Jeho bratr Ďula se postaral o koně. Všechno řeknou Štěpánovu otci. Ptá se, co dostane Hafie za věno. Hordubal chce pro Štěpána a Hafii koupit usedlost Manyů. Starý chce, aby vyplatil zbylé děti. Přijde ho to na 20000. Hordubal říká, že vyplatí Michala, Ďulu a Márju. Starý nesouhlasí, Štěpán se rozčiluje. Musí odejít. Mluví se svým bratrem. Zabodávají jehlu do dveří, kdo hlouběji. Vychází Hordubal. Štěpán se dozvídá, že upsal každému 5 tisíc, i Štěpánovi. Štěpán se chce chovat k Hordubalovi jako k otci. Jedou po návsi a Juraj se chlubí zetěm. Vjíždějí do dvorce. Vzal Štěpána do hospody, každému vypráví, že si bude brát Hafii. Lidé se smějí. Štěpán se mračí. Nelíbí se mu, že se lidé smějí kvůli věku Hafie. Nelíbí se mu to. Hordubal roztrhal úmluvu. A vyhazuje Štěpána. Polana je zavřená v komoře. Hordubal jede do města udělat poslední vůli. Věnuje vše Polaně, za její lásku a věrnost manželskou. Jede do kasáren a chce prodat koně. Dají mu za něj listinu a cenu smluví později.

Vytratil se hned ráno, ptá se, zdali nepotřebují čeledína. Chce si sednout a čekat až do soumraku. Vrátil se pozdě, dostal jídlo, které se nedá jíst, poklidil ještě, co se dalo. Šel hledat dál práci. Dole vidí ženu a muže, vypadají jako Polana a Manya. Běží domů, aby se přesvědčil, jestli je Polana doma. Polana přichází vraty a říká, že byla u sousedky. Jurajovi je špatně, píchá ho u srdce, Polana se o něho víc zajímá. Jde do chléva. Ještě obchází dvorek. Hledá Manyu, už je mu jedno, jestli u nich bude, nebo ne. Je mu všechno jedno, jde spát.

Míří do hor k Míšovi. Je mlha a prší. Míša ho spatří v mlze, je promočený na kost. Míša rozdělává oheň. Vypráví o svých problémech, chce, aby Míša každému řekl, že viděl Polanu vycházet od sousedů. Míša mu nechává vypít odvar. Chce zpátky do Ameriky, aby jí mohl vydělávat peníze. Juraj usíná a mluví ze spaní. Ptá se Míši, jestli si smí člověk vzít život. Míša se ptá nač, když stejně jednou zemře. Je zesláblý, ale chce jít domů, potácí se mlhou.

Bylo mu zle, ležel ve chlévě, Polana ho uložila do jizby. Střídavě upadá do spánku a probouzí se. Pletou se mu vzpomínky z Ameriky. Polana mu posílá po Hafii vodu. Hordubal říká, že by se mohl Štěpán vrátit. Hafie zůstává, kdyby Juraj něco potřeboval. Probouzí se za soumraku a ptá se, kde je Polana. Slyší, jak se krávy vracejí. Chce je zahnat, ale Polana říká, ať se vrátí do postele.


Kniha druhá


Hordubal zemřel. Polana je vyplašená a bílá. Hafie se krčí v koutě. Četníci si všimnou rozbitého okna, je rozbitá jen jedna tabule a okno poškrábané diamantem zvnitřku. Někdo ho bodl do srdce, ale nebyl to nůž a všude je moc málo krve. Ptají se Polany, kdo byl v noci v domě. Jen ona a Hafie. Ptají se, kde je Štěpán a kdy ho naposledy viděla. Prý doma v Rybárech a viděla ho před 10 dny. Oni říkají, že lžou, prý ho viděla včera. Říká, že ho náhodou potkala. Polana zavrávorá. Je těhotná. Podle doktora ho zabil hřebík nebo co. Polana čeká dítě po novém roce, ale Hordubal se vrátil v červenci. Myslí si, že je to jasné  zabil ho Štěpán...

Jedou do Rybár. Štěpán ještě spal. V noci byl prý doma a gazdovou neviděl 10 dní. Alibi mu dosvědčili otec a Michal. Četník spatří košíkářskou jehlu. Štěpán chce utéct. Četníci ho zatýkají. Mluví s nimi o hřebci, kterého gazda špatně prodal. Musel to udělat někdo z domu, domnívá se Biegl. Musel někdo Štěpána pustit do domu. Všichni vědí, že Hordubalová měla se Štěpánem poměr, a to dítě, co čekala, bylo jeho. Vražedný nástroj je prý košíkářská jehla, která se ztratila u Manyů. Hordubalová tvrdila, že diamant tam byl dlouho, ještě než odjel Hordubal do Ameriky. Sklenář však prodával Štěpánovi jeden před měsícem. Doktor řekl, že zabili skoro mrtvého. Hordubal měl zápal plic v nejvyšším stupni. Diagnóza však byla, že zemřel na probodnutí srdce. Pro jistotu poslal jeho srdce odborníkovi, ale po cestě se sklenice rozbila a líh vytekl, dostalo se k němu ve velmi špatném stavu. Tvrdí, že to je průstřel. Hledali někoho s pistolí. Těch 700 dolarů našli v Rybárech. Štěpán vraždil pro peníze a Hordubalová kvůli Štěpánovi.


Kniha třetí

Přelíčení proti Štěpánu Manyovi a Polaně Hordubalové. Oba se cítí nevinni. Jsou voláni svědkové. Dosvědčují, že všichni vědí o poměru mezi nimi. Vypovídá četník Biegl. Hordubalová nechtěla vydat klíč od skříně, v níž byl schovaný diamant, u Manyů se našli Hordubalovy peníze a vytahuje vražednou zbraň  košíkářskou jehlu. Polana nechce říct, kdo je otcem. Svědčí jeho sestra Márja, říká, že Štěpán chtěl smrt Hordubala po jejím muži. Soud je odročen na zítra. Je to hrůza, když nemůžete věřit vlastní ženě, říkají lidé. Leca dosvědčuje, že je viděl v den vraždy spolu. Sousedka potvrzuje, že Hordubalová spala s Manyou. Svědčí Hafie, říká, že matka chodila každý den za Štěpánem do konírny. V noc vraždy někdo klepal na okno a matka pak zmizela. Slyšela kroky po dvoře. Hafie šla domů, všichni ji litují. Vypovídá Míša, říká, co Juraj vzkazuje o Polaně. Všichni ji nenávidí za její cizoložství. Obhajoba poukazuje na poslední vůli a svědectví Míšovo. Gazdová se zvedá, ale Štěpán křičí, že jim řekne pravdu.

Vzal všechno na sebe. Říká, že se schoval na půdě, gazdová s tím nemá nic společného. Prý do něj píchl jehlu, sebral peníze a schoval se znovu na půdu. Hordubalová prý o ničem nevěděla. Státní zástupce se ptá, zdali Štěpán ví, že měla jiného milence, čeledína Pavla. Polana omdlela. Odebrali se na místo činu. Ukazují dveře od půdy zavalené kukuřicí. Vedou soud na zahrádku. Pod okny jizby, kde byl Hordubal zabit, nejsou žádné stopy v záhonu. O Hafii se stará Hordubalův bratr a jeho žena. Po návratu soudu do města dochází k vynesení rozsudku. Štěpán vinen osmi hlasy a Hordubalová všemi dvanácti. Štěpán odsouzen na doživotí a Hordubalová na 12 let. Odvádějí je.Kniha končí větou: Srdce Juraje Hordubala se kdesi ztratilo a nebylo nikdy pohřbeno.

Ukázka

(závěr knihy)


Od stolu vstává velký, ramenatý, těžkopádný sedlák; obědvají právě. To je prosím, Mechajl Hordubal, bratr nebožtíkův; gazduje tu zatím. Mechajl Hordubal se hluboko klaní pánům. Oxeňo, Hafie, chytro, podávejte pánům židle.

Není třeba, báči, není třeba. A co že jste si ještě nedali zasadit nové okno tuto? Táhne vám sem zima.

A nač, prosím, nové okno? U soudu je okno,škoda by bylo kupovat nové.

Tak, hm: A tuto, vidím, se staráte o Hafii. Je to moudré dítě, opatrujte dobře sirotu. A toto - vaše žena, pravda?

Pravda, prosím poníženě. Demetra Varivodjuka Ivanů dcera, z Magurice.

A rodinu, vidím, čekáte. Inu, dá-li Bůh, buď jméno jeho pochváleno.

A dobře-li se vám líbí v Krivej? I dobře, praví Mechajl a mávne rukou. Prosím poníženě, kdybych tak do Ameriky mohl na robotu, páni velkomožní. Jako Juraj?

Tak, jako Jurka, Bůh mu dej věčnou slávu. A gazda Mechajl doprovází odcházející panstvo k vratům.

Slavný soud se vrací k městu. Vijó, koníčky, vijó, velkou událost vezete. Jako Betlem vypadá dědina, opravdu, jako Betlem.

Předseda se naklání ke státnímu zástupci. Ještě není pozdě, pane kolego; mohli bychom to do večera dodělat, dnes snad nebude tolik řečí co včera.

Státní zástupce se slabě zarděl. Sám nevím, co to do mě včera vjelo. Já mluvil jako v transu, jako bych nebyl úředník, ale mstitel - zrovna kázat a hřímat se mi chtělo.

Bylo to jako v kostele, míní předseda rozvážně. Víte, jak ti lidé v auditoriu ani nedýchali. Divný národ. I já to cítil; že soudíme něco těžšího než zločin, že soudíme hřích. Chvála Bohu, dnes tam budeme mít prázdno; žádná senzace, hlaďoučce to půjde.

Šlo to hlaďoučce. Porota na otázku, je-li Štěpán Manya vinen zločinem úkladné vraždy, spáchané na Juraji Hordubalovi, odpověděla osmi hlasy ano, čtyřmi hlasy ne; a na otázku, je-li Polana Hordubalová vinna zločinem spoluúčasti na téže vraždě, odpověděla ano všemi dvanácti hlasy. Na základě tohoto výroku poroty odsuzuje soud Štěpána Manyu k trestu doživotního těžkého žaláře,

a Polanu Hordubalovou, rozenou Durkolovou, k trestu těžkého žaláře v zákonné výměře dvanácti let.

Polana stojí jako bezduchá s hlavou hore; Štěpán Manya hlasitě štká.

Odveďte je!

Srdce Juraje Hordubala se kdesi ztratilo a nebylo nikdy pohřbeno.

Populární příspěvky z tohoto blogu

O NÁS

Tituly: Jak koho oslovovat?

KOREKTURA