Letuška z economy – Petra Jirglová

Poslední dobou Instagramem lítá tahle publikace od Petry Jirglové. Už z názvu a ilustrace (ano, vybírám si knihy i podle ilustrace a většinou dobře vystihují „náladu“ knihy) mi bylo jasné, že to bude velmi dobře zpracovaná a humorná kniha. Pozor, Petra dokonce sleduje Červenou propisku a miluje chyby ve skloňování číslovek. Možná není ideální hned na začátku říct, že je tahle kniha fakt skvělá, ale ona opravdu je! A neříkám to, Péťo, jen proto, abych ti nerozhodila hormony. No… ale, abych vás nalákala tuto recenzi dočíst, tak vám sem přidám i pár vlastních historek z hotelové recepce.




Letuška z economy je autorčina prvotina a myslím, že by byla velká škoda, kdyby nevyšlo něco dalšího. Z autobiografického příběhu, kdy Petra pracovala u společnosti Emirates, se dozvíte tvrdou realitu tohoto náročného povolání (kam se hrabe recepce). Ani mě nepřekvapilo, že cestující mají tu drzost na letušky sahat, nechat si zvedat kufry a „nechtěně“ mačkat tlačítko zvonek. Když jsem byla malá (ještě loni), jsem si představovala, jak to musí být úžasné lítat po celém světě, poznávat nové kultury a užívat si party. Jenže mi nedošlo, že existují noční a několikahodinové lety… a s tím spojená únava a vyčerpání. Autorka čtenářům velmi syrově odhalila palubu z druhé strany. Jestli se chcete stát letuškou, tohle je manuál číslo jedna. Po přečtení této knihy mají letušky a stevardi můj obrovský obdiv. 

Kniha je psaná obecnou češtinou a je místy prokládaná cizojazyčnými výrazy, což přidává na autentičnosti a lehkosti. Celkově ji hodnotím jako velmi čtivou a oddechovou. 

Humor je v této knize zcela zásadní. Osobně mi byl velmi sympatický a podobné hlášky i já sama používám. Celkem jsem se s Petrou v mnoha (asi ve všech) situacích ztotožňovala, protože jsem si práci s lidmi na recepci zažila a pomyslná kudla v kapse se mi otevírala velmi často. Ne nadarmo se říká: „Nejhorší je práce s lidským materiálem.“ Teda pokud nepracujete v krematoriu…



Tak a pojďme na pár historek z all inclusive hotelu s kapacitou 431 lidí. Po studiu jsem se vydala do zahraničí, na Mallorcu. Od patnácti let jsem měla dvě vysněná povolání, a to recepční a letuška. Jsem blíženec, tak se není čemu divit, že jsem nakonec korektorka. Když se mi jednou udělalo v letadle zle a nemohla jsem ani mluvit, tak jsem usoudila, že zbývá splnit si sen – recepční. Po několika měsících na Mallorce se mi opravdu poštěstilo a dostala jsem se na recepci. Nástup byl týden před otevřením hotelu a já se na ty lidi tak těšila! Trošku mi nedošlo, že za první dva dny přijede přesně těch 431 lidí. Někdy to bylo i o 20 víc a potom jsme je museli poslat do jiného hotelu (chyba v systému rezervací). Umíte si představit tu scénu. 

Nejbizarnější paní, kterou jsem kdy potkala, byla sedmdesátiletá babička z Anglie. Jelikož to byl hotel all inclusive, tak si asi chtěla dopřát a dopřávala si každý večer tak moc, že z deseti dnů pobytu ztratila sedmkrát zuby. Číšníci nám je pak nosili na recepci a babička před snídaní přišla s dotazem na ztráty a nálezy. Většinou řekla: „Oops, I am sorry. You know, summer time and party.“ Vlastně nevím, jestli to bylo přesně takhle, protože bez zubů jí nebylo moc rozumět. Také jsem zachránila jeden infarkt a brečícímu chlapečkovi našla ztracenou hračku. Denní chleba pro mě byl nával dotazů typu:

  • „Víte, já mám all inclusive, takže mi dejte tu žehličku a WiFi zadarmo, ju?“  
  • „Jéé Vy jste Češka. To je super. Nabídnete nám něco zadarmo? Třeba svou společnost…“
  • „Před vchodem jsem nechal zavazadla. Můžete nám je odnést do pokoje? My máme děti.“
  • „Prosím Vás, jak se jmenuje plavčík? A nemáte jeho číslo?“
  • „All inclusive snad znamená, že mám mít přístup k restauraci celý den, ne?!“
  • „Tak tuhle pásku na ruce tady fakt nosit nebudu!“
  • „Kdy jede autobus do města?“ (Tabule s rozpisem měla asi dva metry.)
  • „Kolik je hodin, slečno?“
  • „Dneska jedu na výlet, můžu si vzít jídlo z restaurace s sebou?“
  • „Turistický poplatek? Co to jako je? Já už mám vše zaplacené!“


Práce s lidmi je zkrátka velmi psychicky a fyzicky náročná. Věřím, že po vydání této knihy si budou čtenáři mnohem více vážit letušek a „letušáků“ (takhle stevardy nazývá sama autorka). Užijte si humorné a pohodové čtení. Budu ráda za vaši zpětnou vazbu.


Karla

Populární příspěvky z tohoto blogu

O NÁS

Tituly: Jak koho oslovovat?

KOREKTURA