Čeština je láska PODCAST

V letošním roce se s podcasty roztrhl pytel. Tato úžasná platforma nabízí možnost se dostat ke sledujícím právě i v audioformě a podá vám o oblíbeném influencerovi více informací. Jak jsme se k podcastům dostaly a proč jsme s nahráváním musely skončit se dozvíte v tomto článku.

Obecná čeština a krušné začátky


Že bude náš podcast o češtině bylo jasné, ale mnoho posluchačů jsme šokovaly obecnou češtinou. Obecná čeština je nespisovná a možná byste od korektorek čekali pouze škrobenou spisovnou formu. Chyba lávky! Když jsme přišly s nápadem přiblížit se k vám i jinou než psanou formou, řekly jsme si: „Podcasty musí být autentické, nechceme si dávat pozor na to, aby nám neujelo nespisovné slovíčko, to bychom nebyly my!“ Naším cílem bylo se k vám přiblížit spíše po té lidské stránce, nechtěly jsme být v roli perfektních češtinářek, které opravují své okolí a mluví 24/7 spisovně, to nám není zkrátka vlastní. Z vašich zpráv víme, že si to o nás pravděpodobně myslíte, ale nutno dodat, že jsme korektorky, proto psanou formu češtiny zvládáme levou zadní, ale na mluvený projev jsme si teprve musely zvyknout. Kdybychom pracovaly jako učitelky, tak to máme asi jednodušší, protože bychom byly takzvaně vymluvené. 

První pocity z nahrávání byly popravdě příšerné. Byly jsme nervózní, měly jsme pocit, že vám nedokážeme přesně předat myšlenku, kterou jsme zamýšlely a ze studia jsme odcházely doslova vyčerpané. Jenže pak vysvitlo slunko... 

Klíčový byl trénink


Je to jako se vším. I mluvený projev se dá naučit a na mikrofon si zvyknete celkem rychle. Od třetí epizody jsme ho nebraly jako nepřítele, ale totálně jsme na něj zapomněly a nahrávání probíhalo hladce.

Samozřejmě, že jsme u sebe vypozorovaly chyby, které děláme a na které si už dáváme pozor. Začínat každou druhou větu slovy tak, no, dále, jo, hmm apod. není pro bystré posluchače příjemné. Vycpávková slova jsou jednoznačně ve větší míře problém. V mluveném projevu však mají svou funkci. Mluvčí se snaží rychle reagovat, nahnat čas na přemýšlení, popřípadě to má tak zažité, že už je používá ze zvyku. 

Jelikož jsme dlouholeté kamarádky a jsme celkem ukecané, tak jsme měly i tendenci si skákat do řeči, hlavně Karla. Vím to, pardon (smích). Postupně nám došlo, že nás přepadla jakási tendence mluvit rychle, abychom to měly rychle za sebou. To opět není pro mluvený projev ideální. Mnohem lépe zní, když mluvíte pomaleji, protože to působí i na posluchače uvolněně. 

Neočekávané „překážky“


S nahráváním přichází i několik pravidel, která musíte dodržovat. To nás před nahráváním vůbec nenapadlo, pojďme si je odhalit. Nemůžete začít nahrávat, když jste právě vyběhli schody a jste uřícení, funění jde slyšel. Rovněž není dobré mlaskat, za to je na vině především káva, která vám vytvoří sucho v ústech, takže před nahráváním pijte jedině vodu. Přišlo nám, že mlaskání mikrofon zachytil mnohem hlasitěji, než tomu bylo ve skutečnosti. Dokonce i my jsme na vysoké měly jednoho profesora, který mluvil (a za každým slovem mlaskal) do mikrofonu, říkaly jsme mu mlaskáček. A najednou se ve stejné pozici ocitáme samy, jejda. Uveďme si další neřesti, které jsou následně slyšet: vrzání židle, škrábání se, šustění papíru/oblečení, smrkání, kýchnutí, zakašlání, hlasitý nádech... je toho dost, co si budeme povídat. Dávat si na vše pozor je téměř nemožné. Možná už chápete naši prvotní nervozitu. Tím bychom nechtěly nikoho odradit od případného nahrávání, pouze vám přibližujeme tyto doprovodné „překážky“, které číhají na každého podcastera. 

Název


Nad názvem jsme nepřemýšlely příliš dlouho. Nechtěly jsme tomuto formátu dát název Červená propiska z toho důvodu, že jsme se vám chtěly ukázat i v jiném světle než pouze přes příspěvky na instagramu. 

Čeština je láska je naše motto a dokonale vystihuje naše poselství. Milujeme češtinu ve všech jejích polohách, krásná jsou jak nespisovná nářečí, tak i často zatracovaná a nenáviděná obecná čeština.

Přirozený jazyk


Zamysleli jste se někdy, co je pro vás přirozený jazyk? Jak mluvíte se svou rodinou? Opravdu jen malé procento lidí mluví doma čistě spisovnou češtinou. My máme obecnou češtinu, jiní mají nářečí. Spisovnou češtinu se člověk musí naučit, přirozená je však ve většině ta nespisovná. Samozřejmě v některých projevech je ta spisovná mnohem vhodnější, například v televizních novinách, ale náš podcast si vyloženě žádal autentičnost a přirozenost.

Co jsme si odnesly


Především zkušenost. Člověk si při poslechu cizího podcastu říká: „Řekl bych to lépe.“ Jenže v té chvíli vás nenapadne trefná reakce, slovní obrat, nevybavíte si určité slovo, zkomolíte nějaký název, to se zkrátka stane každému, jsme jen lidé. S češtinou si rády hrajeme a podcast nám nesmírně rozšířil obzory. Samy cítíme posun a z posledních epizod jsme měly velmi příjemný pocit. 

Proč musel podcast skončit


Pokud nás sledujete na instagramu, tak už víte, že Sabina čeká miminko. S touto radostnou novinkou přišlo i stěhování a není pro nás uskutečnitelné se pravidelně scházet. Nahrály jsme třináct epizod, které vás dle ohlasů bavily. Jsme smutné, že už podcasty nebudou, bavilo nás otevírat nová témata, na která není na instagramu prostor.

Závěrem bychom chtěly poděkovat celému týmu Elite Bloggers za poskytnutí krásného studia a příjemnou atmosféru. Byla to skvělá adrenalinová jízda! A děkujeme i všem posluchačům, vždyť pro vás jsme to dělaly. 

#cestinajelaska

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tituly: Jak koho oslovovat?

O NÁS

KOREKTURA