Psaní uvozovek

Uvozovky používáme při psaní přímé řeči, doslovných citátů, přesných názvů, nespisovných výrazů, výrazů ironických, při výkladu významu slov aj. Používáme je však správně?


V češtině existují hned tři typy uvozovek

a) dvojité „ “ (nejpoužívanější)

b) jednoduché ‚ ‘ (méně časté)

c) boční » « – lze použít i boční jednoduché › ‹ (pravděpodobně se s nimi ani nesetkáte)

Nejčastěji používané a doporučované jsou uvozovky dvojité. Jednoduché uvozovky užíváme, pokud do uvozeného textu potřebujeme vložit další uvozovky. Dvoje dvojité uvozovky v sobě jednak nevypadají dobře, jednak je toto užití chybné.

Dolní (otevírací) uvozovky vypadají jako malinké devítky a horní (zavírací) jako malé šestky. V mapě znaků či kartě symboly naleznete i opačné (”). Pozor na ně, do českých textů nepatří. 

„“


Pozor si dávejte také na použití uvozovek z jiných jazyků, v češtině jsou považovány za nesprávné! Například "tyto".

V případě, že se nám ve větě objeví vedle sebe dvojité a jednoduché uvozovky najednou.

Příklad: 

Maminka to potvrdila: „Tatínek říkal: ,Hlavně žádnou paniku.‘ “ 

Nesmí tyto symboly spolu vytvořit tzv. „trojitou“ uvozovku. Je třeba mezi jednotlivé uvozovky vložit tenkou mezeru.

Pokud je v uvozovkách celá věta, píšeme druhé uvozovací znaménko na konci věty až za příslušným interpunkčním znaménkem.

Příklad:

 „Červená propiska je projekt zaměřující se na hravou výuku českého pravopisu a gramatiky.“

Přímá řeč a uvozovací věta

Na začátku přímé řeči píšeme velké počáteční písmeno.

Příklady: 

„Jak se máš?“ zeptala se Anička kamarádky.
„Dobrý den!“ pozdravila vesele paní učitelka.


Jestliže následuje za přímou řečí věta uvozovací, nepíšeme na jejím konci tečku. Místo toho píšeme čárku. Poté píšeme na začátku věty uvozovací malé písmeno.

Příklad: 

„Dlouho jsme se nebavili,“ řekla Maruška.

Pokud nám přímá řeč končí otazníkem nebo vykřičníkem, píšeme na začátku uvozovací věty malé písmeno.

Příklad:

 „Jak ses dnes měla?“ zeptala se mě maminka.

Uvozovací věta a za ní přímá řeč


Jak jsme již výše zmínily, první písmeno za dolními uvozovkami je velké. V případě, kdy je uvozovací věta před přímou řečí, vložíme dvojtečku. 

Příklad: 

Jana říkala: „Katko, udělej mi čaj.“

Přímá řeč rozdělená větou uvozovací


Jestliže je přímá řeč rozdělená na dvě části, druhá část už velkým písmenem nezačíná. Zároveň platí, že první část věty nesmí končit tečkou. Vložená uvozovací věta začíná malým písmenem.

Příklad: 

„Honzo,“ zavolala maminka z kuchyně, „máš tu jídlo.“

Vnořená přímá řeč

Vnořenou přímou řeč poznáme tak, že citovaný text plynně navazuje na uvozovací větu. Pozor však na horní uvozovky, ty se v tomto případě píšou před tečkou.

Příklad:

Autorky knihy 100 perliček pro (ne)milovníky češtiny v rozhovoru řekly, „že cílem není se někomu za chyby posmívat, protože chybuje každý. Cílem je na časté chyby nenásilnou a hravou formou poukázat a poučit se z nich“.

„Tradiční“ citace s uvozovací větou před přímou řečí by vypadala takto: 

Autorky knihy 100 perliček pro (ne)milovníky češtiny v rozhovoru řekly: „Cílem není se někomu za chyby posmívat, protože chybuje každý. Cílem je na časté chyby nenásilnou a hravou formou poukázat a poučit se z nich.“

Vidíte ten rozdíl?

Oblíbené příspěvky

Obrázek

O NÁS

Obrázek

E-SHOP