Domácké podoby jmen

V poslední době se na našem Instagramu strhla lavina dotazů ohledně domáckých tvarů vlastních jmen. Píše se Šári, nebo Šáry? Je oslovení „ahoj Evy“ v pořádku?

Užití

Užitím domácké podoby jména vyjadřujeme určitý citový vztah k dané osobě. Ve formální korespondenci je vyloženě nevhodné tyto tvary užívat, mohlo by to vyznít neslušně či drze. Hodí se především do neformální konverzace/korespondence či do beletrie, kde chce autor vyjádřit určitý vztah mezi postavami.

Tvoření

Evi, Jani, Tomi, Viki jsou tvary domáckých jmen, které vznikly z původních zdrobnělin.
  1. Eva – Evička – Evi
  2. Jana – Janička – Jani
  3. Tomáš – Tomíček – Tomi
  4. Viktor – Vikíček – Viki
  5. Viktorie – Vikinka – Viki
Jistá potřeba tvořit tyto citově zabarvené podoby jmen je natolik silná, že koncovku -i přidáváme i ke jménům, která ve zdrobnělém tvaru -i/í- v příponě vůbec nemají, např. Věra – (Věruška, Věrunka) – Věri, Lukáš – (Lukášek) – Luki.

Zápis

Domácká jména píšeme zpravidla s -i/í na konci, avšak existují výjimky a přípustné varianty s -y. Po tvrdých souhláskách jsou možné obě varianty: Luki/Luky, Věri/Věry, Viki/Viky apod. 


Pokud však předchází souhláska d, t, n, volíme -i, nebo -y dle výslovnosti. Například: Hana > Hani [Haňi], Rudolf > Rudy, Antonín > Tony. Méně obvyklý je tvar Rudi, je však přípustný. 


Mýtus



Ano, jméno Eva se skloňuje dle vzoru žena, avšak nedává smysl ji oslovit: „Ahoj ženy.“ Domácký tvar Evi je jako Evička, tedy: „Ahoj Evi(čko).“ U jména Eva je pouze jedna správná varianta s měkkým -i, protože písmeno v nevyjadřuje tvrdou souhlásku.


Oblíbené příspěvky

Obrázek

O NÁS

Obrázek

E-SHOP