Domácké podoby jmen

V poslední době se na našem Instagramu strhla lavina dotazů ohledně domáckých tvaru vlastních jmen. Píše se Šári, nebo Šáry? Je správně Anička, nebo Annička? To vše se dozvíte v dnešním velmi žádaném článku. 



Užití

Užitím domácké podoby jména vyjadřujeme určitý citový vztah k dané osobě. Ve formální korespondenci je vyloženě nevhodné tyto tvary užívat, mohlo by to vyznít neslušně či drze. Hodí se především do neformální konverzace, korespondence či do beletrie, kde chce autor vyjádřit vztah mezi postavami.

Tvoření

Evi, Jani, Tomi, Viki atd. jsou tvary domáckých jmen, které vznikly z původních zdrobnělin.
  1. Eva – Evička – Evi
  2. Jana – Janička – Jani
  3. Tomáš – Tomíček – Tomi
  4. Viktor – Vikíček – Viki
  5. Viktorie – Vikinka – Viki
Jistá potřeba tvořit tyto citově zabarvené podoby jmen je natolik silná, že koncovku -i přidáváme i ke jménům, která ve zdrobnělém tvaru -i/í- v příponě vůbec nemají, např. Věra – (Věruška, Věrunka) – Věri, Lukáš – (Lukášek) – Luki.

Zápis

Domácká jména píšeme zpravidla s -i/í na konci. Avšak existují výjimky a přípustné varianty s -y. Po tvrdých souhláskách jsou možné obě varianty: Luki/Luky, Věri/Věry, Viki/Viky apod. Pokud však předchází souhláska d, t, n, volíme -i, nebo -y dle výslovnosti. Například: Hana > Hani (Haňi), Rudolf > Rudy, Antonín > Tony. Méně obvyklý je tvar Rudi, je však přípustný. 





Populární příspěvky z tohoto blogu

O NÁS

Tituly: Jak koho oslovovat?

KOREKTURA