Co je na spojení „přijdu dýl“ špatně?
Pokud používáte spojení „přijdu dýl/déle/dýlejc“, připravte se na to, že na Moravě a ve Slezsku dostanete pořádnou sodu. Jazykově to v pořádku není a my si teď objasníme proč.
Zdroj fotografie: Český jazykový atlas
Mnoho lidí slovíčka déle/dýl a později považují za synonyma. Není tomu tak.
Příklady:
- Budu se s tebou milovat déle.
- Budu se s tebou milovat později.
Z těchto větiček jasně vidíte, že tato slova nejsou zaměnitelná. Na území Čech se mnoho lidí nad spojením „přijdu dýl“ ani nepozastaví, protože je součástí jejich přirozeného jazyka. My ho také běžně používáme. Samozřejmě jen v neformálních projevech, do těch formálních se nehodí.
Dýl a déle
Dýl je výraz obecné (nespisovné) češtiny. Spisovný tvar je déle, avšak tím si také nepomůžeme. Slovo déle je druhým stupněm příslovce dlouho. Dlouho můžeme parafrázovat jako „po delší/větší časový úsek“ (1). V případě, že mluvíme o minulém ději, to znamená „před velkým časovým úsekem“ (2). Nářečně to vyjadřuje „pozdě“ (3).
Příklady:
- Oprava počítače mu trvala dlouho.
- Adame, jak dlouho jsme se neviděli!
- K lékaři jsme přišli už dlouho.
V Čechách se dýl/déle parafrázuje jako později.
- Dneska jsem přišla do práce trochu dýl.
- O víkendu jsem vstala o něco dýl.
Kdybychom si to měli parafrázovat, nedává příliš smysl přijít „po delší časový úsek“. Nepolíbení by si mohli představit, že jsme příchod do práce záměrně prodloužili/zpomalili.
Závěr
„Přijdu dýl“ sice smysl nedává, ale měli bychom si uvědomit, že čeština není jen soubor pravidel a kodifikovaných výrazů. Čeština je krásný a hravý jazyk, proto bychom vám doporučily se kvůli němu příliš nehádat. Pod naším příspěvkem na sociální síti Instagram jste se však mohli přesvědčit, že toto spojení vzbuzuje vášně. Do formálních projevů se nehodí, ale v běžných komunikacích má své místo.
Na závěr bychom chtěly připomenout, že každý člověk má omezenou slovní zásobu a odlišnou sociální bublinu. Pokud žijete na území Čech, není samozřejmostí, že toto spojení užíváte. Existuje mnoho jazykových jevů (kupříkladu idiomy), které doslovně smysl nedávají, přesto mají v komunikaci svou funkci. Cílem Červené propisky není vymazat a zakázat nespisovnou češtinu, ale spíše poukázat na to, co se (ne)hodí do formálních projevů.
S láskou k češtině
Karla a Sabina
