Pleonasmus „dárek zdarma“

Pleonasmus (lze psát i jako pleonazmus) už jsme na instagramovém profilu zmiňovaly několikrát. Definice tohoto jevu: „Pleonasmus je stylistická figura vznikající nahromaděním výrazů významově blízkých.“¹ Nahromadění těchto synonym může být někdy i záměrné. Pojďme rovnou na příklady – z těch vám bude hned jasné, o čem je řeč.

Dárek zdarma 

Dárek by měl být vždy zdarma, proto je slovíčko zdarma nejen nadbytečné, ale i nevhodné. V tomto případě hovoříme o nechtěném pleonasmu. V reklamách a marketingových textech se toto spojení objevuje až nebezpečně často. Kdyby však dárek nebyl zdarma, nebyl by to přece dárek. 

Další příklady nechtěného (chybného) pleonasmu:

• hlavní protagonista (protagonista = představitel hlavní role, slovo hlavní je nadbytečné),
• CD disk (zkratka CD = compact disc, česky: kompaktní disk, slovo disk už zkratka zahrnuje),
• SMS zpráva (zkratka SMS = Short Message Service, slovo zpráva je tedy nadbytečné),
• hospitalizovat v nemocnici (hospitalizovat = umístit do nemocnice),
• biftek z hovězího masa (biftek je vždy z hovězího, slovo pochází z anglického beef),
• PDF formát (zkratka PDF = portable document format),
• židovská synagoga (synagoga je vždy židovská),
• lakovat lakem.

Záměrný pleonasmus

Hlavní důvody, proč autoři textů záměrně pleonasmus používají:

• upoutání pozornosti (často marketingové texty),
• musí dodržet určitý počet znaků/slov v textu (často studenti či redaktoři) a potřebují „nahnat“ slova,
• ozvláštnění textu, například uměleckého,
• zachování autentičnosti při přepisu mluveného slova,
• zveličení,
• zdůraznění,
• jiné.

Příklady záměrného pleonasmu:

• Viděl to na vlastní oči. (Zveličení. Autor mohl zvolit jen „viděl to“.)
• Žiju si svůj život. (Zde vidíme zdůraznění. Autor chce pravděpodobně poukázat na to, že si dělá, co chce, tedy neřídí se životy druhých. Má svůj život a jiné životy ho až tolik nezajímají, popřípadě životní styl druhých „nekopíruje“.)
• Přijdu, až přijdu.
• Děti jsou děti. 

Poslední dva příklady řadíme to takzvané nepravé větné tautologie. 

Definice tautologie: „Tautologie (z řeckého ταυτολογία, tautologia, výpověď o témže) je v logice vždy pravdivý složený výrok. Je pravdivý vždy, bez ohledu na pravdivostní hodnotu jednotlivých částí takového výroku.“²

Jednoduše řečeno je to takový výrok, který je vždy jako celek pravdivý. Jednotlivé části výroku zahrnují všechny eventuality. 

Příklad:

Buď tam zítra půjdeme, nebo tam zítra nepůjdeme. (Nic jiného se stát nemůže, takže je tento nicneříkající výrok pravdivý.)

Nepravá tautologie

Do nepravé tautologie řadíme výrok, který je sám o sobě tautologický (A = A), ale v souvislosti s kontextem získává konkrétní význam.

„Děti jsou děti.“

Kontext: Tatínek naservíroval dětem špagety a šel si do kuchyně nandat svou porci. Když se vrátil, po stole se válely špagety a děti se v zápalu hry jen lišácky usmívaly. Tatínek se tomu jen zasmál a prohlásil: „No jo, děti jsou děti.“
Význam: Děti mají přirozenou touhu si hrát a je jim jedno, jestli s hračkou nebo jídlem. 

V tomto případě se nejedná o nicneříkající výrok, ale s určitým kontextem dostává jiný význam. 

Příklady, u kterých můžeme polemizovat, zda se jedná o pleonasmus:

• oba dva,
• svůj vlastní,
• nejoptimálnější (kodifikovaný tvar),
• nejideálnější (kodifikovaný tvar).

Závěr

U některých případů nelze striktně určit, zda se jedná o chybný (nechtěný) pleonasmus. Vždy záleží na kontextu a záměru autora textu. Je dobré pleonasmus znát a užívat ho v textu pouze záměrně. Do neformálních projevů (ať už psaných, či mluvených) se pleonasmus vkrádá celkem často. 

1 Akademický slovník cizích slov. Academia, 2001.

2 MACHOVÁ, Svatava; ŠVEHLOVÁ, Milena. Sémantická & pragmatická lingvistika. Praha: Univerzita Karlova, 2001. ISBN 80-7290-061-7, s. 45–47.