1., anebo 7. pád? To je oč tu běží.
„To není pravdou.“ Je tato věta v pořádku? A napsali byste „je právníkem“? Anebo „je právník“? Kdy použijeme první a kdy sedmý pád? Podobné dotazy nám často chodí do zpráv. Pojďme si společně tento jev, kterému se v lingvistickém prostředí říká „konkurence 1. a 7. pádu v přísudku jmenném se sponou“, objasnit.
Nejprve se podíváme na to, jaký je rozdíl v 1. a 7. pádě podstatného jména – toto jméno je právě součástí jmenného přísudku se sponou být či bývat, rozdíl pak spočívá v tom, že podmětu v 1. pádě se přisuzuje stav trvalý/stálý. Naopak 7. pádem vyjadřujeme stav aktuální/přechodný – týká se to zejména povolání, funkce, činnosti apod.
Příklady:
Maminka je výborná kuchařka. → 1. pád = stálý stav; význam: umí dobře vařit
Maminka je kuchařkou. → 7. pád = přechodný stav; význam: je to její povolání
Pokud je součástí přísudku jmenného se sponou být nebo bývat přídavné jméno, je vždy v 1. pádě (Manon Lescaut je veršované drama.). V případě, že je přídavné jméno rozvito přísudkovým podstatným jménem v 7. pádě, bude ono přídavné jméno také v 7. pádě (Manon Lescaut je českým veršovaným dramatem.).
Je-li ale součástí přísudku jmenného se sponou být nebo bývat podstatné jméno, může být jak v pádě prvním, tak i sedmém.
Když je sponovým slovesem sloveso stávat se či stát se, je podstatné i přídavné jméno v pádě sedmém (Stal se její láskou.). V tomto případě přirozeně cítíme, že ve spojení „stal se její láska“ něco nehraje.
1. Užití 1. pádu (nominativ)
→ první pád používáme jen ve spojitosti se sponou být (ne však stát se)
→ toto platí i pro záporné věty
Nominativ použijeme v těchto kontextech:
- zařazení do určité třídy, skupiny, druhu (Delfín je savec. Oxid uhličitý je bezbarvý plyn.),
- trvalý jev (Jeho syn je talentovaný malíř. Moje maminka je Slovenka.).
2. Užití 7. pádu (instrumentál)
Instrumentál použijeme v těchto kontextech:
- to, čím se podmět zabývá, jakou vykonává funkci či zaměstnání nebo čím se přechodně stal či je (Můj bratr je zubařem.),
- v odborném a knižním stylu,
- v případech, ve kterých není 1. pád zřetelný (Hlavní připomínkou 1. světové války je pietní akt.),
- ve složeném sponově-jmenném přísudku společně s fázovým (začít/začínat, přestat/přestávat) nebo modálním slovesem (mít, moci, muset, smět, chtít) a se sponou být – v infinitivu (Mohla být učitelkou.). Pomůcka: V některých případech si to můžeme vyměnit za stát se nebo stávat se, například: „Mohla se stát učitelkou.“ Nikoli: „Mohla být učitelka. Mohla se stát učitelka.“
Závěrem
V nespisovné češtině se pravděpodobně velmi často setkáte se záměnou 1. a 7. pádu. Není na tom nic zvláštního. Kdyby se tento jev běžně neobjevoval, nemá své pojmenování. V neformálních textech či projevech si s tím nedělejte příliš hlavu. Je však dobré znát tato pravidla a užívat je předevšív v těch oficiálních textech či projevech.
P.S. Za tento bezplatný článek nás můžete pozvat na virtuální kávu. Odkaz zde. Články na webu i příspěvky na Instagramu jsou již od roku 2018 bezplatné. Podpořte náš projekt a dobijte nám baterky šálkem kávy. Děkujeme.
