Literární druhy a žánry

Literární druhy a žánry jsou vpravdě odvěkým námětem studia literatury (a dalších uměleckých forem). Důvodem může být jejich tendence ke klasifikaci, což mimo jiné znamená, že jako jednu z mála literárněvědných kategorií je lze poměrně přesně vymezit, a tedy zkoumat. Mnohé pojednání o těchto kategoriích však dříve, či později sklouzne právě ke klasifikaci a vyzdvihování jednoho druhu/žánru nad dalším, jinými slovy se dostáváme do oblasti pověstných výčtů a „telefonních seznamů“. Nadto snad každý, kdo vychodil základní, resp. střední školu by měl vrátit maturitní vysvědčení nebo jiný diplom, pokud není schopen v půli noci definovat rozdíl mezi lyrikou a epikou (berte s nadhledem, jedná se o vtípek). A pokud se chceme dozvědět cokoli o literárních žánrech, máme k dispozici nepřeberné množství kompendií a monografií na témata z jednotlivých žánrů či jejich klasifikace, porovnání, rozčlenění, vývoje. Proč se tedy druhy a žánry stále zabývat?

Může být podnětné, abychom se zejména na literární žánry podívali jako na nástroj, který nám pomáhá rozčleňovat realitu okolního světa do srozumitelnějších a uchopitelných kategorií. Žánry v tomto směru fungují nejen jako literární entity, ale rovněž jako kognitivní nástroje, pomocí nichž se lze snáze orientovat v našich životech. Jakkoli se to může zdát zřejmé, i běžná návštěva pošty se řídí jistými pravidly a v jejím průběhu se stáváme součástí „žánru“ komunikace prostřednictvím specifických listovních médií. Složenku, kterou každý měsíc podáváme na poště, abychom zaplatili nájem, si jistě nemůžeme vyplnit podle libosti a do připravených kolonek napsat například milostnou báseň nebo science fiction povídku. Zdá se tedy, že ačkoli jsme si literární druhy a žánry kdysi (nejpozději v antice) ustanovili jako estetické kategorie, jejich uplatnění (a kořeny) leží spíše v oblasti rétoriky než literární vědy.

Literární žánry přesto souvisí primárně s estetickou praxí – nicméně jejich prvotní funkce může být ozvláštněna dalšími, které nemusejí být na první pohled do té míry zřetelné. Je například pozoruhodné, že natolik oddechový žánr, jakým je crime fiction (počeštěno nepřesně jako „detektivka“), mohl v dobách komunistického Československa sloužit k předávání ideologických poselství (zločinci rozvrací fungující zřízení socialistického státu, jejich vymýcení je v zájmu poklidného života pracujícího lidu – nedejbože pokud jsou jejich záměry vedeny inspirací na imperialistickém Západě). Je tedy vhodné žánry vnímat nejen jako nenáročnou literaturu, která působí na schematickou složku naší osobnosti, ale jako velmi účinná vehikula k předávání lépe, či hůře kamuflovaných poselství, která mohou recipienti tím snáze přijmout za svá, čím přístupnější a masovější daný žánr je.

Co se literárních druhů týče, v průběhu času se stále více ukazuje rigidnost podobných kategorizací – literární vývoj je de facto dějinami neustálého naplňování a překonávání zažitých klasifikací. Zejména ve 20. století literární druhy jako lyrika, epika a drama přestávají fungovat kvůli neutuchající fúzi technik a postupů, díky níž se doposud relativně oddělené kategorie proplétají až k nerozdělení. Na jednu stranu by se tedy mohlo zdát, že studiem literárních druhů a žánrů se nemá smysl zabývat – pokud je vše propojené a stávající rozdělení přestávají být užitečná v původním užití, proč je i nadále zachovávat. Na stranu druhou je ale třeba si uvědomit, že tradiční rozčleňování literárního pole nám pomáhá uvědomovat si velmi důležité věci nejen o našich preferencích, ale také o způsobech mezilidské komunikace či o mechanismech uvažování, jimiž se (možná nevědomky) řídíme.

Cvičení

1. Žánr science fiction je charakteristický:
        a) Přítomností mimozemských civilizací a vesmírných kovbojů.
        b) Tematizací vědeckého pokroku a technických výdobytků, které určitým způsobem posouvají        naše představy o možném budoucím vývoji civilizace.
        c) Laserovými pistolemi a světelnými meči.


2. Žánr je primárně:
        a) Rétorickou kategorií.
        b) Kategorií nesoucí ideologické poselství.
        c) Kognitivním nástrojem – něčím, co nám pomáhá klasifikovat realitu okolního světa

            (literárního nebo faktického).


3. Mezi literární druhy nepatří:
        a) epika
        b) drama
        c) horor


4. Mezi literární žánry nepatří:
        a) lyrika

        b) komedie
        c) epitaf


5. Úryvek „dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy“ spadá nejspíše do žánru:
        a) iniciační román
        b) horor
        c) melodrama
*Zhodnoťte pouze úryvek, nikoli dílo, ve kterém je obsažený.

6. Do situace, kdy se chováme na základě znalosti určitých žánrových pravidel, se můžeme dostat:
        a) Velmi zřídka.
        b) Celkem často, ale vždy vědomě. 
        c) I když spíme.


7. Pro literární druhy a žánry jsou důležité:
        a) konzervace
        b) konvence
        c) konventy

Klíč

1. b

2. c

3. c

4. a

5. b // Dalo by se polemizovat i o variantě „a“. Víte, co je iniciační román? Úryvek je z Kytice.

6. c

7. b // Konvence = určité jednání, pravidlo, zvyklosti, popřípadě určitý typ chování. Literární konvenci můžeme parafrázovat jako soubor předem daných jevů či pravidel, podle kterých se literatura člení. Lze to chápat i jako určitý způsob/směr tvoření literárního díla. 

Autor článku: Marek Holan