No tak to je bizár!
Ústav pro jazyk český v posledních měsících kodifikuje jedno slovo (či další možný tvar) za druhým. My jsme z toho občas v šoku a nestačíme se divit. Jednou z povinností korektora je neustále si věci dohledávat a zjišťovat. Do angličtiny se korektor překládá jako proofreader (doslovně ověřovací/dokazující čtenář). Pozor na tvar concealer – to je taky korektor, ale opraví vám nedostatky na obličeji, nikoli v textu.
Nelze se spoléhat na to, že se jednou člověk něco naučí a má vystaráno. Právě proto, že neustále výrazy dohledáváme a ujišťujeme se, postupně přicházíme na to, že je v Internetové jazykové příručce něco nového. Je škoda, že nevychází nějaký měsíční přehled změn, to by se nám hodilo.
Jedním z těchto nově kodifikovaných tvarů je i bizár, který předtím do spisovné češtiny nepatřil. Ve spisovné češtině jsme doposud měli pouze bizarní, bizarně či bizarnost, tvar bizár nikoli. Je samozřejmé, že se jazyk postupem času vyvíjí. S novými technologiemi vznikají i nová slovíčka.
Přídavné jméno bizarní je převzaté z francouzštiny, a to konkrétně z francouzského bizarre. Slůvko bizarní bývá v českém prostředí hojně užívané, doslova na nás vyskakuje téměř z každého druhého bulvárního článku. Možná proto se ÚJČ rozhodl kodifikovat i podstatné jméno bizár (ale to je jen naše domněnka). Díky internetu se lidé dostanou během sekundy i k zahraničním článkům či jinému audiovizuálnímu obsahu. Angličtina rovněž používá tvar bizarre, a proto mají mladší ročníky zafixovaný spíše kratší tvar bizár. Celosvětově se vyskytují tendence jazyky zjednodušovat a slova zkracovat, takže je pochopitelné, že se mnoho lidí spíše přiklání ke zkrácenině.
Bizarní znamená nezvyklý, podivný, zvláštní. Příslovce je bizarně. Všimněte si, že v zápisech slova (ani ve výslovnosti) není písmeno d. Pomůckou nám může být právě onen originální francouzský tvar bizarre – sami vidíte, že ani zde d není.
Příklady:
- Viděl jsi včera v televizi ten bizár?
- Tvůj nápad je bizarní!
P.S. Někteří by mohli namítnout, že Příručka ÚJČ není kodifikační. Není kodifikační ve smyslu de iure, ale de facto. To znamená, že některé výrazy v tištěných slovnících či příručkách nenajdete, ale v češtině se tato slova (popř. určité tvary) používají natolik, že se Ústav pro jazyk český rozhodl pro jejich kodifikaci: zanesení do Internetové jazykové příručky a ustálení tvarů, významů či užití, jelikož se hojně užívají.
